Nabídka od Hinjočhi
|
Vítej, návštěvníku!
|
Nabídka od Hinjočhi
|
Začali jsme pochopitelně na území bývalého císařství, kde už jsem měl dostatečný respekt.
Vypravil jsem se na cestu do města Kafreja, kde stál mimo jiné císařský palác a kde pobývala část jeho manželek. Ve městě panovala opatrná nejistota, nikdo neměl sebemenší tušení, co se bude dít. Chapežadé už věděli, že císař zmizel, šuškalo se, že je kdesi v zajetí, ale zatím se toho mnoho nezměnilo, město si žilo svým životem dál.
Když jsem přiletěl se svými »traktoristkami«, svolali jsme místní Radu Statečných, která momentálně vládla městu a okolí, a zkoprnělým radním jsme oznámili, že od nich přebíráme vládu nad městem a okolím.
Samozřejmě jsme včas počítali s jejich odporem, dokonce i s ozbrojeným, jenže když jsme pomocí »voruzí« přitiskli k zemi dosavadní Radu Statečných, nezbylo jim než uznat porážku. My jsme naopak přistoupili na nové volby, jenže ještě před nimi jsem některým zdejším odvážnějším ženám, především ex-císařovnám, věnoval telepatii. Tím přišly o nejistotu ohledně svého budoucího osudu (ani nebylo třeba připomínat jim, co na Chapežadu čeká vdovy) a pochopily, že tu neopakovatelnou šanci musí stůj co stůj »uchopit za chlupy«. Chapežadky ze Skalního města jim poskytly školení v zacházení s »voruzí«, takže zdejší ženy ke zděšení mužů vyhrály volby i podle dosavadních pravidel, kdy byla jediným rozhodujícím hlediskem síla.
Ani největší zdejší siláci neměli šanci uspět proti »voruzí«.
A pak už to šlo ráz naráz. Zdejší feministická revoluce měla úplně jiný průběh než co vyžadovaly feministky na Zemi. Zdejší »dámy« se chopily zemědělské velkovýroby. Žádné nesmyslné »kvóty« ani »pozitivní« diskriminace! Veškerá půda patřila císaři, byla tudíž volná. Zdejší ženy, byť to byly slabší opičky než jejich mužské protějšky, se s chutí pustily do orání nových polí, setí a do přípravy budoucí úrody. Za městem jsem pro ně nechal natisknout nové velkostáje pro dobytek fyzur i pro vepře ižépyná.
Chapežadky ze Skalního domu učily ženy hospodaření, těm se to ovšem líbilo, takže jedinými nespokojenci byli zdejší muži. Vyhlásil jsem, že nikoho nechci odstrkovat a kdo za námi přijde s upřímnou snahou pomoci, toho přijmu, ale to narazilo na zdejší mužský šovinismus.
Chapežadé zkrátka nemohli strávit, že ženy umí hospodařit mnohem lépe než oni.
Dodržel jsem ale slib, že nebudu nikoho odstrkovat a ty dva chlapy, kteří upřímně přišli pomáhat, jsem také zapojil do zdejší technické revoluce. Nebyli to ovšem zdejší »sedláci«, ti zarputile odmítali přijít s prosíkem, ale dva kováři. Včas pochopili, že moje »skleněné« pluhy a jiné stroje vysoce předčí jejich neumělé železné výtvory.
Když mi je ženské přivedly, neboť jsem si to tak vymínil, chvilku jsem nad nimi přemýšlel.
„Tož chlapi,“ oslovil jsem je, „mezi ženské vás nedám, to by asi nedělalo dobrotu. Jste přece kováři, co kdybych vás naučil pracovat s Froilskými stroji »hidmor«?“
Když zjistili, že by měli vytvářet další »skleněné« předměty, poněkud váhavě přikývli.
„Dva jsou ale málo,“ řekl jsem. „Nejprve oběhněte všechny kováře a příbuzné řemeslníky ve městě a bude-li vás aspoň deset, začneme s učením.“
Kováři odběhli, ale do půlhodiny se vrátili. A ne sami, bylo jich už dvanáct zájemců.
„Dobře, chlapi, začneme s učením,“ přikývl jsem.
Chlapi od kovářského řemesla si nové technologie osvojili velice brzy. I když už nešlo o zpracování ohněm, zalíbilo se jim, jak snadno teď mohli tvarovat hmotu – i když jinou, než jakou se zabývali doposud. Nebyla tak černá jako kované železo, nešpinila tolik ruce ani obličeje, nesálalo od ní při zpracovávání horko, ale zato měla jiné přednosti.
Stroje »hidmor« vlastně nebyly ani vidět. Na určeném místě se prostě začala objevovat hmota a spojovala se do výsledného předmětu. Dělo se to – nebo jsem si to tak aspoň myslel – pomocí podobného mimoprostorového tunelu, jako u skoků »pchiš«.
Prostě tady přímo na místě vyvstávalo něco nového. Přesně tak, jak to naplánovali buď kdysi dávno Froilové, nebo dnes i my, když jsme potřebovali dělat něco nového, co v knihovnách nebylo dosud uloženo.
Na programování nových věcí jsem si zatím troufal jen já, to jsem se své »učedníky« neodvážil učit, na to neměli potřebný matematický aparát, ale poměrně snadno zvládli tisk předmětů uložených v knihovnách. A v této chvíli to stačilo.
Kromě výroby různých předmětů, které jim příslušely i dřív jako kovářům, zvládli také věci, které dřív nedělali. Dokázali teď natisknout zemědělské nářadí včetně pluhů a sklízecích kombajnů tažených »mybraki«, snadno vytiskli vozy pro tažná zvířata fyzury a troufli by si i na stavbu domů, vymyšlených ještě Froily.
A po dohodě se mnou se dva z nich vypravili »na vandr« do sousedního města, aby své nové znalosti uplatnili i tam.
Mohl jsem odtud očekávat další zájemce o nové, pro zdejší lidi ještě neznámé technologie.
Budeme šířit pokrok – a současně přitom pomůžeme, kde to bude zapotřebí.
Nejspíš i lidem na Zemi.
Hinjočhi nám ještě zajistila dopravu potravin od nás na Zemi, ale pak nás opustila. Nebyli jsme ti, kdo její pomoc a dohled potřebují. Vlastně to bylo od ní ocenění a dalo by se říci, i vyznamenání.
Tak proběhla dvě poměrně klidná vegetativní období. Část úrody jsme odeslali na Satuzyo, ale po druhé sklizni za mnou do »Skalního doupěte« přišel Michal v čele menší delegace. Nejprve nám poděkovali za výpomoc v nejkritičtější době nové kolonie, než se noví osadníci v novém prostředí trochu otrkali, ale přišli nám slavnostně oznámit, že se zemědělství na Satuzyo z dětských plenek vyrostlo a další pomoc už potřebovat nebude.
„Myslím, že bychom vám to měli nějak vynahradit, ale sám si neumím představit, co byste tu mohli uplatnit, jakou odměnu vám můžeme dát,“ řekl Michal.
„Odměnou je nám naše svědomí,“ odvětil jsem s úsměvem. „Ani já si neumím představit, co byste nám mohli poskytnout, aby to mělo smysl. Pokud vím, průmyslovou základnu máme téměř shodnou. I my přece používáme prostředky Froilů. A zatím nic víc ani nepotřebujeme. Chapežadé mají všechno co potřebují. Stačilo zvýšit zemědělskou produkci a mohli jsme k vám vyvážet přebytečné potraviny. Doby lidožroutů jsou na celém Chapežadu dávno pryč, lidem se vede dobře. Naší výhodou je, že zdejší lidé nikdy nepotřebovali textil, obuv a kosmetiku. Tahle odvětví vám zaberou spoustu času a energie. Zdejší lidé potřebují jen jídlo a bydlení, k tomu nějaké zemědělské stroje a nářadí. To teď máme a myslím, že Chapežadé jsou s tím spokojení.“
„Šťastná to země!“ vzdychl si Michal. „Museli jsme postavit už dvě továrny na kosmetiku, a to nemluvím o jedné obuvnické a dvou textilkách. Ještě štěstí, že na Satuzyo nikdo nepotřebuje automobily ani jiné dopravní prostředky. »Mybraki« stačí zatím na všechno, ale už se u nás na některých jezerech objevily lodě, od malých pramiček rybářů po několik luxusních jachet, na kterých se dá údajně prožít báječná dovolená. Nemohu posloužit vlastní zkušeností, já jsem neměl dovolenou od té doby, co jsem na Satuzyo. Ale lidi to chtějí.“
„To je znamení, že se jim vede dobře,“ řekl jsem. „Ale na to bych si dával pozor! Majitelé těch extravagantních a luxusních věcí by se mohli začít vyvyšovat nad jiné!“
„To nepřipadá v úvahu,“ usmál se Michal. „Tyhle luxusní věci totiž nemají majitele. Ti, co je chtěli, totiž nevěděli, jak by je vyrobili. Jachty jsem nakonec naprogramoval, ale rozhodli jsme o nich kolektivně, že se budou pronajímat každému, kdo se zapíše do pořadníku. Rozuměj, jde nám o to, abychom si všechna jezera nezaplácali stovkami kotvících jachet. Dohodli jsme se, že na každém jezeře bude omezený počet lodí a od toho byl již pouhý krůček k tomu, že nesmějí být soukromé. Takže patří obci, která na ně vede pořadníky. Podařilo se nám nastolit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Dobrý, co?“
„Dobrý,“ přikývl jsem. „To u Chapežadů nepůjde. Vody se spíš štítí a nejspíš i bojí. Lodě sice měli, ale ne v nějak oslňujícím množství i provedení. Teď, co mají »mybraki«, lodě prostě nemají a jde to i bez nich.“
„Takže pořád nemáme, čím bychom se vám odměnili za tu pomoc,“ vzdychl si Michal.
„Proč pořád mluvíš o odměně?“ napomenul jsem ho. „Nás blaží, že jsme vám byli užiteční. Nezapomeň, že jste pro nás tak trochu obři a nám to pěkně zvedalo sebevědomí. Odměna by to snížila na pouhý kšeft. Třeba časem budeme potřebovat pomoc my a pak budeme vědět, kde máme přátele.“
„Napadlo mě ještě, že bychom mohli rozjet turistiku,“ řekl.
„To mě napadlo taky,“ řekl jsem. „Ale hned jsem to zavrhl. Vznikl by z toho turistický průmysl a to se mi nelíbí. Stačí nám hospody pro přechodné ubytování a stravování lidí, kteří cestují za obchodem. Nedělal bych z toho masovou záležitost.“
„Pak už ani já nevím...“ vzdychl si.
„Toho by se určitě chopili snobové,“ řekl jsem. „To byli ti, kdo museli každým rokem k moři do Chorvatska a každou zimu na lyže do Itálie... a kdo nejezdil s nimi, byl nýmand či socka... buďte rádi, že na Satuzyo takoví nejsou! Že zůstali na Zemi, nebo ještě lépe – v pásu kolem Země.“
Popovídali jsme si pěkně, ale nějakou bližší spolupráci jsme nenavázali. Neměli jsme si navzájem co nabídnout. To, co za něco stálo, jsme beztak shodně převzali od Froilů.
Možná... časem... ten turistický ruch... ale to až opravdu »nebudeme mít roupama co dělat«, jak říkala kdysi moje babička ještě na staré dobré Zemi.
Jó... to už se nikdy nevrátí...
Jediné, na čem jsme pozorovali, jak ubíhá čas, byly děti.
Kišvojta nám jednoho dne přišla sdělit, že se chce vdávat.
Vdavky se mezitím na Chapežadu hodně pozměnily. Už to nebylo to původní prodávání dcery novému majiteli, který se stal jejím novým majitelem. Feministické revoluce se chopily nejprve ženské ze Skalního domu, ale při všech příležitostech, nejčastěji na trhu, vysvětlovaly ostatním ženám a dívkám, že manželství by mělo být o vzájemné důvěře a náklonnosti.
Na Chapežadu nemůže vzniknout monogamie. Spolehlivě ji likviduje trvalý nepoměr mezi muži a ženami. Žen je zkrátka pět až šestkrát víc než chlapů a v monogamní společnosti by většina zůstala na ocet.
Společnost na Chapežadu měla i své výhody. Zatímco na Zemi je nutné, aby každá žena měla minimálně dvě děti, aby tím vyrovnávala ztráty za zemřelé, na Chapežadu stačilo, aby měla dvě děti jedna žena v rodině, ostatní si vystačily s jedním dítětem. Lépe se organizovala práce s dětmi a žádné dítě se nemuselo cítit odstrkované. Samozřejmě tu chybělo ono vyznání lásky: »Ty jsi moje jediná!« To tady nemělo smysl, zato se zde brzy vžilo, že první manželka spolurozhoduje o výběru těch dalších a to tak, aby se všechny co nejlépe shodly. S ukončením vlastnických vztahů ve zdejších rodinách kupodivu skončilo i dřívější týrání žen. Kdo z chlapů by v tom chtěl pokračovat, tomu by ženy prostě utekly k jiným, nebo do Skalního domu, kde muži nerozhodovali vůbec.
Dřívější »zaknihování manželek« mělo největší význam pro účely výběru daní. Když tento důvod pominul, přešlo manželství na méně oficiální základnu. A protože tu nebyla žádná církev se svým nerozlučitelným manželstvím, tyto svazky se na Chapežadu paradoxně posílily. Chybí zde pozemské »Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!« Ale chybějící náboženství nepovažuji za chybu.
A tak, když nám Kišvojta jednoho dne přišla sdělit, že se chce vdávat, znamenalo to pro nás jen spolupráci s novou rodinou budoucího ženicha. Sojata to sice – skoro jako maminky na Zemi – trochu obrečela, ale měla svou jedinou dcera provdat, ne prodat. A v tom byl opravdu nebetyčný rozdíl!
Přemýšlel jsem ještě o tom, jestli by nebylo lepší zavést na Chapežadu něco podobného pozemským svatbám. Zkrátka to brát jako slavnost, ne jako pouhý kšeft. Možná by to v hraničních provinciích bývalého císařství a na okolních pevninách pomohlo zdůraznit dobrovolnost vznikajících vztahů...
Ale pak mě to přešlo. Kdybychom s velkou slávou slavili svatby, nejspíš by to jen zkrátilo trvání takových manželství. Na Zemi každá druhá svatba končí tím trapnějším rozvodem, čím byla svatba honosnější. Asi bude lepší ponechat to tak jak to je.
Konec konců, Kišvojta od nás neodchází. Rozhodně ne daleko. Rozhodla se totiž přivdat se do rodiny mladého učitele. Nebude pochopitelně jeho jedinou, ale s jeho první ženou si jistě porozumí – vždyť se kamarádily už od malička. Budou tedy mít společného manžela a mohou být šťastní všichni tři, i když se k nim nejspíš brzy přidají aspoň dvě další.
Můj táta by tomu řekl »babinec«. Ale můj táta žil vždycky jen na Zemi a o Chapežadu neměl ani potuchy.
Svatba tedy proběhla v pohodě, pěkně jsme se seznámili – i když jsem mladého učitele znal, seznámil jsem se navíc s jeho rodinou – jen si představte, že si k nevěstě berete kupu tchyní...! A ještě víc tchyní získala naše Kišvojta! Ale tady se to chápalo jinak, tchyně tady neměly takové slovo, jaké si příliš často samy berou na Zemi...
A bylo nás v bytě o Kišvojtu méně...
Život už je takový...
Návštěvu Hinjočhi jsem opět nečekal, ale u ní to bylo jako vždycky. Překvapovala takhle všechny.
„Podle mých údajů jsi společnost na Chapežadu ustálil, jak jsem ani nečekala,“ začala, když jsme se pozdravili a nabídl jsem jí křeslo stavěné pro postavy lidí z Země a tím také Froilů.
„Snažím se,“ přikývl jsem skromně.
„Ale snažíš se lépe než jsem čekala,“ pokračovala. „Zdá se mi dokonce, že už ani moc nezasahuješ. Nebo se mýlím?“
„Ani ne,“ přikývl jsem. „Poslední dobou nejsou konflikty, které by vyžadovaly zásah. Zdejší papaláši zřejmě pochopili, že nemá smysl provokovat mě, natož něco vyvádět. Vědí, že nemají šanci uspět násilím. Ostatně, v dnešní době mají Chapežadé všeho potřebného dostatek, takže vlastně ani nemají proč loupit.“
„Proč se totéž nepodařilo těm před tebou?“zeptala se, ale byla to řečnická otázka, neboť ode mne odpověď čekat nemohla.
„Myslíš, že by to tady šlo i bez tebe?“ zeptala se mě.
„Je tady pár nedořešených otázek,“ zavzpomínal jsem na poslední nedodělky. „Například vězení. Zdá se mi nespravedlivé držet v něm lidi, kteří vlastně nic odsouzeníhodného neprovedli, protože jsme je předběhli. Myslím ty dva darebáky ze Satuzyo. Měli sice šeredné úmysly, ale neuspěli a od té doby jsou zavření. Na Zemi by je soudy už dávno pustily na svobodu... pokud by je vůbec uvěznily, když vlastně nic zlého provést nestihli.“
„S těmi si nedělej další starosti,“ řekla Hinjočhi zamračeně. „Máš pravdu, soudy na Zemi by je propustily. Vyřešila jsem to tedy za tebe. Máš ještě něco na srdci?“
„Vyřešila jsi to?“ podivil jsem se. „Jen tak?“
„Už se o ně nemusíš starat,“ řekla Hinjočhi. „Na několik okamžiků jsem tu aktivovala program proti Kycuzí, tentokrát bez vyloučení místních. Všechny nenávistné to poslalo na oběžnou dráhu. Vězení jsou prázdná... a svezlo se s tím zhruba jeden a půl tisíce Chapežadů. Nemusíš je litovat, byli to nenávistivci. Dobré je na tom i to, že jich to odneslo tak málo. Kdybych totéž udělala v době invaze Kycuzí, odnesl by to více než milion. Tady vlastně vidíš, jak dobrou práci jsi tady odvedl.“
„Počkej...!“ zarazil jsem se. „Jeden a půl tisíce mrtvých? To je přece strašný masakr!“
„A jak říkám, ještě před pár lety by byl tisíckrát horší. Ještě bych mohla počkat, ale teď už se to zlepšovalo jen pomalu.“
„To bylo ale dost krvavé řešení,“ komentoval jsem to.
„Bylo,“ přikývla. „Vzhledem k tomu, kolik zla tady tihle výlupci připravovali, to nebylo nejhorší. Víš o tom, že si někteří úmyslně založili plantáže jedovatých hub? Silou škodit nemohli, to jsi jim dal jasně najevo. Ale jedovaté houby... no, máš s nimi sám nepříjemné zkušenosti, jistě mě omluvíš. A že se při tom svezli i jiní darebáci? Nelituj je!“
„Ale jestli jsi je takhle radikálně zlikvidovala, to už tady nebudu mít vůbec nic na práci! Leda bych se dal na vědu...“
„Mám pro tebe jinou nabídku,“ řekla Hinjočhi. „Jak jsi tady spokojený v kůži Chapežada, když víš, co práce mají na Satuzyo? Tam je teď první linie! Co kdybych ti vrátila tvé staré lidské tělo, aby ses mohl vrátit mezi lidi?“
Bác ho! To ale byla nabídka!
Po pravdě řečeno, čekal jsem ji, ale ne tak brzy. Podle naší původní domluvy k tomu mělo dojít mnohem, mnohem později. Měl jsem v kůži Chapežada prožít celý zdejší život! A teprve na jeho sklonku, kdy už budu i na zdejší poměry vetchým stařečkem, jsem očekával splnění slibu a návrat na Zem v podobě, v jaké jsem opustil své staré lidské tělo.
Vlastně jsem se na to celou dobu někde na pozadí těšil. Ale teď mě ta nabídka trochu zaskočila.
Ne že bych tu měl opustit rozdělané dílo. Hinjočhi to docela vystihla – svůj úkol jsem v podstatě splnil. Svět Chapežad je dnes veselejší místo k životu, než byl na počátku mého působení. A že jsem na tom měl opravdu lví podíl, to mi nikdo neupře.
Ale upřímně řečeno, nechtělo se mi ten svět ještě opouštět.
Nebylo by to opouštění světa smrtí, prostě bych jen odešel v jiném těle. Ale přece jen bych zdejší svět opustil. Představoval jsem si, že nejprve vychovám děti a vypravím je do života. Zatím se z naší rodiny osamostatnila jen Kišvojta. Ostatní děti ještě na samostatný život připravené nebyly, nejmladší Bjuršině je sotva deset zdejších let, to není ani pět pozemských!
Na druhé straně by to nebylo nic nemožného. Mé manželky by si poplakaly, nejspíš by se pak věnovaly společné výchově našich dětí, ty mladší, jako Elkírche, Bjurša a možná i Gytchy by se ještě mohly znovu vdát – dnes už se zdejší chlapi nedívají na vdovy jako na maso... ale spíš by to dopadlo, že by kvůli dětem raději držely rodinu...
Uvědomil jsem si, že vlastně po tom lidském těle ani příliš netoužím. Ne že bych se toho bál, na Satuzyo dnes také probíhají zajímavé přeměny a nebylo by marné být při nich. Michal mi část těch změn už popisoval, občas si telefonujeme pomocí poburaše.
Zajímavé bylo nastavení jednotného dorozumívacího jazyka po celé Satuzyo. Dalo se čekat, že to bude čeština nebo ruština, ale nikdo nečekal, že Rusové tak snadno ustoupí. Vždyť čeština je považovaná za obtížný jazyk, i když zrušením tvrdého »y« se dost pravidel pronikavě zjednodušilo. Pořád tu bylo ono »ř«, které se cizinci tak těžko učí, i když je to vlastně velice snadné, když to má v ruce logoped. Naštěstí se jich na Satuzyo našlo dost, aby se mohli zaručit, že to všechny zájemce »snadno a rychle« naučí.
Ukázalo se, že mezi zachráněnými Čechy byla docela velká skupinka Vietnamců. Právě ti dokázali, že se i čeština dá snadno zvládnout, když se začíná u dětí.
Nakonec prý nejvíc brblali španělsky mluvící lidé z Jižní Ameriky, zachránění Chapežadkami úplně v poslední fázi. Jenže jich bylo příliš málo. Takže se i oni nechali přemluvit, aby začali navštěvovat rychlokursy češtiny, spolu s malými Arabkami, které si velice rychle rozebraly páry, které přišly o vlastní děti. Nebylo jich málo, na všechny se prý děti nedostaly. Zaplaťpámbu, že se do toho nemontovaly byrokratky z »organizací pro pomoc dětem« a podobné megery, které zůstaly v tom radioaktivním pekle. Lidé na Satuzyo to naštěstí pochopili jako příležitost zbavit se nadobro všech pofidérních organizací, které se beztak na »pomoc dětem« dívaly jako na docela dobrý kšeft. Vždyť i ty naše prodávaly děti do zahraničí a říkaly tomu »pomoc«. A nedivil bych se, kdyby ty »neziskovky« dnes tvořily »ozdobný pás« kolem Země...
Jistě bych se na Satuzyo brzy uplatnil. Možná i jako expert na techniku Froilů, nastudoval jsem si ji na Chapežadu znatelně lépe než experti na Satuzyo.
Ale – opravdu by se mi nechtělo odejít z Chapežadu. Sakra, vždyť už se mi ani nezdají sny, ve kterých bych byl opět ve svém lidském těle! V posledních letech jsem i ve snech jako chapežad! Na svou novou chlupatou kůži jsem si natolik zvykl, že mi holá kůže lidského těla připadá tak nějak... hadovitá... jak mi to kdysi Babdi s Bjuršou vyčítaly. Tedy – ne že bych k lidem cítil odpor, to jistě ne, kamarádím se s Michalem jako dřív, ale i sny už mám tak nějak... chapežadské! Já teď prostě patřím sem...
„Dobrá,“ vzdychla si Hinjočhi, když si to z mých myšlenek přečetla dřív než jsem stihl otevřít pusu. „Necháme v platnosti naši původní dohodu. I tak si myslím, že se ještě rád vrátíš. Žij si dál jako Chapežad, jistě to není tak špatné. Líbí se mi, že se na Chapežady nedíváš jako na opičky. Někteří lidé by také takovou životní zkušenost potřebovali. Až tě život v chlupaté kůži omrzí, což může být na pozemské poměry poměrně brzy, přihlas se. Víš přece, jak. V jednom máš pravdu. Na Satuzyo je tisíce takových, jako jsi byl ty, ale na Chapežadu je Vojta jen jeden a má tu větší význam než císař.“
A zase, jako vždycky, zmizela.
Zůstal jsem sedět na svém místě a chvíli jsem rozvažoval, jestli jsem tímhle rozhodnutím něco neprošvihl. Budu si to muset večer prohovořit s Babdi. Jistě ji potěší, že jsem dal přednost Chapežadu před návratem do »hadí kůže«, ale Babdi je z mých žen nejstarší a nejmoudřejší, s tou to mohu probrat bez předsudků a opravdu věcně. Vlastně má pravdu i Hinjočhi – na Chapežadu jsem jediný a mám tady větší význam než císař.
Už teď mi vychází, že toho ani nelituji...
Konec
Konec
© 2019-2020 Václav Semerád, Praha
Slovník
Avnogdyga = skleněná věž vzdáleně podobná televizní věži v Berlíně
Babdi = jméno na Chapežadu
bédret = jednotný programovací jazyk Froilů
Bjurša = jméno na Chapežadu
caňchysiš = citoslovce úžasu (jako naše propánajána!)
čenes = příkaz k ukončení práce (padla!)
Cevalchy = hora na Chapežadu
Chapežad = svět »následující« za Satuzyo
chlegoďélš = náčelník hraničního města
chožemi = tušení hrozícího nebezpečí
chyrev = obyvatelé Kycuze, kteří kromě sebe nevlastní žádný majetek.
ciosolukiv = sdružení řemeslníků (vlastně náš dobře známý cech)
Delasis = hlavní město světa Kycuzí
dléciď = laserový paprsek určený ke krájení skal
dlofa = hlodavec velikosti menšího králíka
Ehren = obyvatelé nerozvinuté pevniny na Kycuzí, před příchodem Froilů všemožně hubení.
Elkírche = jméno na Chapežadu
Erysabí = jižní národy světa Chapežad
faloťchy = velké žluté lesní plody rostoucí na keřích
fati = otec, vládce harému (viz myrual)
fjomochů = dřevěná klec používaná jako vězení
Froilové = vesmírná civilizace průzkumníků
fyzur = šavlozubý buvol, používaný jako tažné dobytče. Není to přežvýkavec, ale pološelma
géfag = chybové hlášení
ghechojfa = Kdo jsi? Co jsi zač?
goruas = zvíře ze Satuzyo, něco mezi hrochem, bradavičnatým prasetem a nosorožcem
gulasrzij = sebe-kalibrace před nadprostorovým skokem pchiš
Hanumur = obyvatel světa Chapežad
hazalak = zvíře ze Satuzyo, podobné nosorožci
hidmor = »tiskárna« schopná tisknout domy, paláce i přehrady
Hinjočhi = Froilské jméno
Hórgo = druhý paralelní svět od Země
hudam = lovecká šelma na Chapežadu
ižépyná = druh dobytka, podobného vepřům
jalabyd = tajemník který se stará přímo o císaře
jeizel = místní vládce na Chapežadu (vévoda)
jofohij = vetřelec (aspoň pro obyvatele Chapežadu)
Jurdyz = jméno města na Chapežadu
karioo = droga, konzumovaná kouřením, vyvolávající agresívní psychické stavy podobné berserkům
Kochry = místopisné jméno - průsmyk na Chapežadu
Kšutput = jméno dědičného vládce nejbohatší pevniny Chapežadu
Kycuzí = nepřátelská vesmírná rasa
lamkepó = systém uspořádání paralelních vesmírů, objevený civilizací Froilů
lyknyom = vládní budova hlavního města Delasis světa Kycuzí
lylyk = mýtická zlá bytost z bažin Chapežadu
masichi = listy podobné papíru nebo pergamenu, určené k zápisu dokumentů, často vázané do knih.
míjůd = staré pověsti, mýty a ságy
moršít = úřad evidence obyvatel a daní
mriztusig = zbraň Froilů
mybraki = průhledný létající dopravní prostředek Froilů
myrual = harém, fraucimor, všechny ženy v domě
nojtygba = uložení vlastní polohy do knihovny cílů »pchišů« (musí následovat jednoznačné jméno).
orzokaxyd = ochromující a do pěti minut smrtící houbový jed
Ošgo = jméno na Chapežadu
pchiš = nadprostorový skok
pchoš = stacionární teleport, umožňující nadprostorové skoky
pecugíbe = nechutná, překořeněná kaše z hrubě mletého hmyzu
Piguzyňh = císařské hlavní město na Chapežadu
pinnuk = rádce
poburaš = mezivesmírný dorozumívací prostředek
pumrydaj = sídlo Froilů na Kycuzí
riuselt = šelma na Chapežadu
rižyč = rychlé a vytrvalé jízdní zvíře, z dálky podobné šavlozubým koním (jde o pološelmy)
šapchu = překlad do místního jazyka
Satuzyo = třetí paralelní svět od Země
sepažchu = hmyz velikostí mezi vosou a sršněm
Sešperh = kmen na Chapežadu
slizyb = pouta
slýky = hvězdné brány Froilů
ustlyšona = velké fialové lesní plody rostoucí na keřích
višlegde = osoba určená za předmět lidožroutské hostiny
vnizoi = sušená šťáva stejnojmenného stromu, místní sladidlo
voruzí = silové pole, základ »mybraki«, použitelné i samostatně
vrygujon = šťáva keře »vrygujonu« působí na Chapežadu jako protijed proti celé skupině příbuzných jedů
zgryjo = robotická střediska civilizace Froilů
zmlešinó = přimražení, znehybnění pomocí blokády nervů
Zyruko = jméno na Chapežadu
Skupina
Citadely 01) Boxduroy
02) Migranti
03) Vějíře Froilů
04) Saxamur
05) Raxdinka
06) Zoromor Titul: Vějíře Froilů
Podtitul: dar králů
Autor: Václav Semerád © 2019-2020 Václav Semerád, Praha
Skupina: Citadely
3
Veškeré připomínky jsou vítané sw@giweruz.cz,vsemerad@volny.cz
Nakladatel: Autobus
Žánr: Science fiction
Téma: Vějíře-Froilů
Verze 1: Happy-end
Verze 2: Katastrofa Anotace Potkat na silnici nosorožce začíná být neobvyklé i v Africe. V Čechách je to však zcela neočekávaná událost, zejména když je nosorožec osedlaný a sedí na něm mladá jezdkyně.
Ještě větším překvapením je, že nosorožec vůbec nepochází ze Země, i když to na první pohled rozpoznají jen profesionální zoologové. A to už předznamenává něco opravdu neobyčejného.
Svět Satuzyo je totiž od nás na dosah. Samozřejmě jen když ovládáte hvězdnou bránu, která na Zemi rozhodně nepatří mezi běžné dopravní prostředky...
A tím podivným světem to všechno teprve začíná...
Největší část děje se odehrává až v dalším světě ve »vějíři vesmírů«, mírně zaostalém světě Chapežadu, osídleném vzrůstem malými... ale to už si přečtěte sami... Připomínky Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit. Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
1479600028/3030 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. Poznámky pod čarou 2 Hrdina nabídne domorodkám návrat domů. a) 001=5% Využijí toho obě b) 002=10% Zůstane s ním Babdi, Bjurša se ráda vrátí domů c) 004=20% Zůstane s ním Bjurša d) 013=65% Zůstanou s ním obě Hrdinovy možnosti se rozšířily. Může dát svým spolupoutnicím na vybranou. Jak by se ale rozhodly ty dvě? Celkem : 20,
uzavřeno 3 Jak se hrdina vypořádá s vodní pastí? a) 001=2.5% Nezvládne ji b) 010=25% Najde ostrov, který mu umožní odlet c) 029=72.5% Někdo (asi místní) mu pomůže Hvězdná brána se dá vytvořit jen na pevné zemi. Tento svět je však čistě vodní. Nikde ani ostrov - jak z té pasti ven? Jistě - je pomoc a pomoc. Tahle byla trochu překvapující, ne? Celkem : 40,
uzavřeno 4 Dají se bojovníci Erysabí po ultimatu od hrdiny na útěk? a) 003=12.5% 3,Ano, ihned b) 016=66.7% Ano, ale až druhého dne c) 005=20.8% 5,Rozhodnou se statečně vydržet Bojovníci jsou bez své Rady Statečných, což by mohlo paradoxně znamenat, že se rozhodnou být ještě statečnější. Na druhé straně už viděli ledacos, co by jim mělo odvahu sebrat. Co z toho převládne? Hlas lidu rozhodl... Celkem : 24,
uzavřeno 5 Projde u císaře založení kláštera pro vdovy? a) 021=47.7% Ne, císař se zásadně postaví proti b) 018=40.9% Císař povolí založení kláštera, ale nesmí být vidět z věží císařského paláce c) 004=9.1% 4,Klášter smí být, ale pouze za hradbami města d) 000=0% Císař bude blahosklonný pod podmínkou, že nevznikne další nedobytná věž e) 001=2.3% 1,Císaři to je fuk, stavba může začít Upřímně řečeno, tento výsledek jsem nečekal. Nevadí, však ono to půjde... Celkem : 44,
uzavřeno 6 Zklame hrdinu některý muž, kterého přijmou do Skalního domu? a) 007=13.5% 7,Ne, budou přijímat jen takové, kteří nezklamou b) 026=50% Některý z přijatých mužů podá na výletě do města stížnost císaři c) 019=36.5% Některý z mužů obnoví své členství v tajném spolku pro ovlivňování císaře a zradí tak Skalní dům Uvidíme tedy, jestli je Skalní dům opravdu bezpečným ostrovem... No, čekal jsem, že bude větší zájem o napětí... Tak dobře, jdeme na to... Celkem : 52,
uzavřeno 7 Popovídá si Vojta s císařem? a) 016=32% Ano, císaře zajme a pošle do Záremu b) 002=4% Ano, ale císař se obhájí, že opravdu o ničem nevěděl c) 023=46% Ne, císař včas z města uteče a hledá záchranu v některé provincii d) 003=6% Ne, císař se sám podřízne, jakmile mu dojde, že to nedopadlo podle něho e) 006=12% Ne, ukáže se, že je to čistě soukromá akce bez účasti císaře Celkem : 50,
uzavřeno 8 Setkání Vojty s bývalými kamarády nezačalo nejlépe. Jak může pokračovat? a) 006=15% Vojta se jim dá poznat a kamarádi ho opět přijmou mezi sebe b) 001=2.5% Kamarádi Vojtu neuznají za bývalého kamaráda c) 027=67.5% Vojta se jim nepředstaví a vystupuje jako »shovívavý vyslanec Froilů«, d) 006=15% Vojta vystupuje jako přísný »vyslanec Froilů« a nařídí jim okamžitě opustit svět Chapežadů Celkem : 40,
uzavřeno 9 V osadě Satuzyo se objevili diverzanti. Co s nimi? a) 016=50% Zavřít do věznice »Záremu« na Chapežadu, b) 001=3.1% Vyhostit je na Zem c) 004=12.5% Odeslat je na oběžnou dráhu d) 011=34.4% Požádat o radu Hinjočhi e) 000=0% Darebáci to mohou vyřešit vlastními zbraněmi. Celkem : 32,
uzavřeno Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Vějíře Froilů dar králů četli
19 (1=normal)
Q-22011219=2325
Benny=1107
alten=1113
Q-220121231=2339
Q-220125185=1914
Q-2201252=1938
Q-22020418=1846
host=2017
Q-22020718=1851
Q-211026072=1010
Q-22022221=2129
Q-2108281=1913
Q-UKARVPP=2143
Bavros=0005
Q-19072608=2322
akvirk1969=2244
Q-220418=2317
Q-210507135=1206
Q-220117193=1706
Včera 13 návštěvníků, Vějíře Froilů dar králů četli 0
"Vějíře Froilů dar králů" (komentáře)
Téma=Vějíře-froilů
Errata:
ZDE
můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
1 Tyto funkce skutečně existují, jenže patří do vyšší matematiky, jaká se maturantům nepřednáší..
2 Profesor na Stockholmské vysoké ekonomické škole Magnus Söderlund v pořadu o propagaci kanibalismu ve švédské televizi TV4
3 Greta Tintin Eleonora Ernman Thunbergová, ročník 2003
4 1965-1979
5 Kmen lidojedů na Havaji
6 čest výjimkám, jako jsou třeba kudlanky
7 Zásada, uznávaná všemi »demokratickými« soudy
8 Jsem možná bestie, ale mám svou čest a budu se o ni soudit - politička Kristina Kočí poté, co podrazila své spolustraníky.
9 Jean Bruller (Vercors): Nepřirozená zvířata
10 V Čechách například práva v Plzni :-)
11 Toto pravidlo se připisuje důvěřivému náčelníkovi Apačů Vinnetouovi...
12 V Británii vrah zezadu zabil Čecha úderem železného řetězu, soudce to uznal jako »nutnou obranu« a osvobodil ho...
13 V některých střílečkách existuje režim »Nightmare« neboli »Noční můra«, kdy se zabité příšerky znovu a znovu vrací do hry...
14 „Neschovali se - umřeli!" vysvětloval Krátkozraký princi Jasoňovi...
15 - čtěte to pozpátku
16 Darwinova cena se uděluje posmrtně za nejhloupější smrt roku těm, kdo z rozmnožovacího procesu vyloučí největšího pitomce - sebe. Podmínkou je, že nesmí způsobit smrt nikomu jinému
17 Odlišnosti mezi vzhledem samců a samic téhož druhu
18 Jste velký hlupák, když nedokážete rozlišit muže od ženy!(angl.)
19 Nebo rusky, chtěl jsi říci?(rus.)
20 Profesionální poslanec, díky vlivnému otci nedělal nikdy nic jiného než poslance. Normální život nezná, nedokáže vyjít ani s poslaneckým platem a všemi náhradami...
21 Slova Čechoameričanky Madeleine Albrightové před zahájením jedné z mnoha ostudných amerických válek třetího tisíciletí.
22 Komu to připomíná film »Pán prstenů«, strefil se...
23 Stůj! Nestřílej!(angl.)
24 Kdo tady mluví?
25 Vidíte mě velice jasně! No jistě!
26 K čertu! Ta opice mluví!(rus.)
27 Nejsem opice, jsem člověk z vesmíru.
14.08.2021 17:49
Domů
Statistiky