Jančiny pochyby
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Jančiny pochyby
|
Ačkoliv se všem ve Skalním domě zdálo, že všechno šlape jako po másle, Jance asi jako jediné vrtal v hlavě červík pochyb. Nebo si aspoň myslela, že jen jí.
Děláme to opravdu dobře? ptala se sama sebe.
Asi by bylo lepší, kdyby si to mohla s někým prohovořit. Jenže s kým? Bráška se pořád baví s Fuhungem, kluci i holky z děcáku a Jitka Myšková jsou starší, kluci Myškovi zase moc malí... a mámě taky všechno říct nemůže. Dřív se mohla svěřit Matince – ale od té doby, co tak zázračně omládla, to nebylo ono.
Ne, že by s Víťou v něčem nesouhlasila, skoro všechno, co dělal, dělal jak měl, až na ty samohybné karavany pro Cikánské království, tam s ním nesouhlasila, i když nakonec uznala, že tím aspoň nic nezkazil... no, ona sama by jim dala nějaké starodávné vozy s plachtou a tahejte si je sami, než si na koně vyděláte! Ale je otázka, zda na ostrově jejich království nějací koně vůbec jsou a i kdyby byli, jestli už je prostě nesnědli... Dřív prý koně měli, ale to už si nikdo nepamatuje...
Když Víťovi vyčetla, že jim vyloženě podstrojuje, Víťa jí jen tak mezi jiným řekl, že chce zjistit, jak si budou vládnout, když po tom tak touží.
„Znáš přece z jiu-jitsu princip »ju«, ne?“ řekl jí. „Když se protivník všemi svými silami někam napře, uhni mu s cesty a ještě ho tam popostrč! Chtěli si vládnout sami? Chtěli! Tak jim to umožníme. Podle mě mají pravděpodobnost půl procenta, že se to opravdu naučí a budou si sami vládnout ke své spokojenosti!“
„Ale co těch devadesát devět procent a něco?“ namítla mu.
„To je pravděpodobnost, že se přitom historicky znemožní, jako císař Rudolf ve filmu Císařův pekař a pekařův císař,“ usmál se Víťa. „Myslím, že jsme je tam popostrčili právě dost, aby si sami natloukli nos, až padnou.“
„Hele, neodnese to při tom pádu u nich i někdo nevinnej?“ namítla opatrně.
„To je možný,“ připustil Víťa. „Ale nechat je tady, odnese to ještě víc nevinnejch. Tys neviděla podřezaný kluky a holky, když masakrovali nevinný města a vesnice? Těch ti nebylo líto? Jukni se do archivu zpráv! Kdyby ses nedostala přes dětský filtr, ukážu ti, jak ho obejít, dospělí si myslí, že ty fotky nejsou pro nás vhodné, ale na mě to nestačí... Z celých rodin tam nezůstal živý ani pes a pohřbívat je museli příbuzní až kdovíodkud!“
„Měli ty grázly pořádně vypátrat a odsoudit!“ namítla.
„To dost dobře nešlo. Nedostaneš z nich, kdo vraždil, kdo jen přihlížel a kdo u toho vůbec nebyl, všichni drží pospolu, soud by je ještě osvobodil... tohle bylo lepší, zbavili jsme se všech.“
Tím ji uzemnil, co na to mohla odpovědět? Při hromadném odsunu se vždycky někomu ublíží, ale když se to porovná s tím, co se dělo předtím, jednostranná lítost každého přejde. Nakonec, chtěli si vládnout sami? Chtěli! Mají co si přáli!
Uznávala, proč obyvatelé Cikánského království nedostali januly. Víťa jim chtěl na počátku pomoci a vymohl pro ně většinu licencí, ale oni toho tragickým způsobem zneužili a to už se nesmělo opakovat. Dneska by to byl zdroj konfliktů. Januly by byly ideální pro zloděje a mají to odnést chudáci Indonésané? To snad ne! Cikáni je časem taky dostanou, Víťa ani táta nejsou bestie, aby to dopřáli celému světu, jen jim ne, ale nejprve ať se zbaví zlodějských choutek. Kdyby se chtěli živit jen zlodějnou, ať aspoň nelétají. S tím nakonec souhlasili i Cikáni, kteří se vzpoury neúčastnili a zůstali v Čechách.
Samozřejmě souhlasila s odejmutím januly podnikatelovi Dolňákovi za lákání cizích letců do smrtonosných pastí. Piloti těch letadel byli sice bestie, stříleli na něho a zabili by ho, kdyby to šlo, ale přece jen... šlo to vyřešit jinak. Kdyby si jich nevšímal, nikdo by mu nic neřekl. Nebude to ale mít lehké, pan podnikatel. Táta mu radil, aby si někoho najal. Ale kdo se dá najmout, kdyby mohl výnosný obchod provozovat sám? Stačí si vzít u Fuhungovy banky bezúročnou půjčku a nač se honit pro jiného, který si to zkazil sám?
Trochu víc litovala pavouky. Byla mezi nimi i spousta dětí. Snad nebyly všechny tak nafoukané, jako Monika Vavřincová nebo Zdenka Sumková! Poslaly do své staré třídy několik chlubivých pohlednic z Německa, jak je jim tam krásně, co tam všude jezdí nádherných, nových elektrických aut a že byly obě pozvané na jachtu... no jo, ale januly jsou jistě lepší než nablýskaná auta, i kdyby byla elektrická a úplně nová. A jachta? V Čechách si může každý odjet k moři a objevovat jeho taje vlastní ponorkou! To je určitě zajímavější než jachty! I když na jachtě může být mnohem víc zábavy a nemusí jít jen o krásy moře!
Nebyl ale problém vzít si na cestu k moři obytný kontejner a to už se jachtě vyrovnalo. Daly se přitom objevovat potopené lodě... co takový mejdan na dně Atlantiku s výhledem na vrak potopeného torpédoborce? Málo platné, januly se s jinými druhy cestování srovnávat nedají. Ani náhodou!
Otázek ale zůstávalo pořád víc. Určitě šlo ledacos udělat lépe. Chybovat je tak lidské, že to platí i naopak. Nechybovat je nelidské. Ale nebyli jsme lidští až příliš?
Vlastně je to neřešitelné, řekla si nakonec. Chtělo by to opravdu neutrální pohled. Kde ho ale vzít? Fuhungo? Je nad věcí, ale nemůže být neutrální, jede v tom spolu s námi. Ten zvon přece vymyslel i bez našeho příkazu.
V noci konečně přišla na to, co může udělat. Jen musela přetrpět dopolední vyučování, oběd a odpolední předměty, ale jen co škola skončila, vzala si jako všichni svačinku a jako poslední vylétla podvodním tunelem na výlet.
Nenásledovala ale partu, jak se před odletem dohodli, navštívit starodávný hrad Tower v Londýně. A zatímco se ostatní rozlétli podle trasy, nastavené v knihafonech, Janka zůstala pozadu a vůbec neopustila katastr vesnice.
Místo do Londýna zamířila k opuštěné jeskyni pračlověků v lese na severním okraji vesnice, kde už dlouho nikdo nebyl.
Nebo aspoň pevně doufala, že tam nikdo nebude.
U otevření flégu nesměli být žádní svědci.
Sama tudy ještě nikdy nešla, ale strach neměla. S baterkou v ruce se ponořila do skalní štěrbiny a telepaticky zašátrala po vytvoření přechodu.
Světlo baterky se znenadání propadlo do hloubky. Zužující se skalní štěrbinu nahradila zakřivená chodba, ale nemusela se tou chodbou plazit až k bílé kostře hiselta, která tam jistě pořád byla. Stačilo překročit předěl a požádat o změnu flégu. Chodba teď nevedla na Zem, ale ke skřítkům. Janička se po ní rychle vydala a brzy vyšla z jeskyně přímo proti chaloupce, kde teď bydlel jen pan Adam starší. Za chvíli ťukala v předsíňce na dveře sednice, kde tušila jejího obyvatele.
„Pojď dál, Janičko!“ ozvalo se zevnitř. Zajímavé bylo, že věděl, kdo mu to ťuká na dveře, ale nad tím neuvažovala a rychle vklouzla do starobylé roubené místnosti.
Pan Adam seděl u stolu a četl si v obrovské knize, podle všeho hodně staré. Pokud to byla kniha ze Země a ne zdejší, o té by se neodvážila hádat nic.
„Co tě sem přivádí?“ zeptal se jí vlídně, aniž by se na ni podíval a odtrhl oči od knihy. „Rodiče o tom výletu nevědí, viď?“
Po pravdě nečekala, že ji tak brzy odhalí, ale byla by mu to asi řekla i sama.
„Chtěla bych se na něco zeptat skřítků,“ řekla prostě a přistoupila až k jeho stolu.
„Proč?“ vzhlédl k ní konečně. „To není jen tak! Skřítkové s námi nejednají, kdykoliv se nám zachce. A když je přivoláváme zbytečně, nepřijdou.“
„Nechtěla bych je vyrušovat zbytečně,“ řekla omluvně.
„Tak proč jsi přišla?“ zeptal se. „Máš snad dojem, že je to opravdu tak nutné?“
„Nutné... úplně nutné to snad není,“ odvětila nerozhodně. „Ale mám opravdu dojem, že bych se jich na něco zeptat měla.“
„Ptej se tedy!“ ozvalo se náhle skřítčí řečí.
Janka se prudce ohlédla. Dva metry za ní stálo malé chlupaté modré klubíčko se dvěma hnědýma očkama. Skřítek! Neslyšela ho přicházet, ale byl tu a obrátil se přímo na ni. Až se jí z toho zadrhlo v krku, najednou ani mluvit nemohla. Přímo cítila, jak z jeho chundelaté srsti srší energie, ale takové... takové klidné.
„Ptej se, Janko!“ opakoval skřítek a oslovil ji jménem, což ve skřítčí řeči znělo dost podivně. Znal ji jménem, ale tím víc ji to svázalo.
„Vítejte!“ vzpamatoval se po několika okamžicích ticha pan Adam. Víc neřekl, co by také mohl, ale zdálo se, že ho skřítkovo objevení překvapilo víc než Janku.
„Chtěla ses nás na něco zeptat,“ připomněl skřítek Jance vlídně důvod její cesty.
Jance se konečně podařilo spolknout ten pomyslný knedlík v krku, který jí bránil v řeči. Cítila sice, jak napětím zčervenala v obličeji, ale to už se dalo ustát.
„Zajímá mě...“ začala trochu nesměle... ještě že skřítčí řeč koktání neumožňovala! „Zajímá mě, jak se na nás díváte teď.“
„Janičko, copak oni sledují, co děláte na Zemi?“ napomenul ji pan Adam zamračeně.
„Sledují,“ obrátila se na něho. „Ani nemohou jinak. Náš Fuhungo si s jejich Fuhungem povídá každý den a neumím si představit, že by to Tvůrce nezajímalo!“
Místo pojmu skřítky použila Fuhungův název Tvůrci, ale v očích pana Adama to bylo jedno, vnímal hlavně drzost, s jakou sem přišla.
„Proč si myslíš, že vás špehují?“ zamračil se ještě víc.
„Nechte ji,“ zastal se jí znenadání skřítek. „Poměry u vás na Zemi nás zajímají. Poprvé tam mají navrátilci viditelný úspěch. Zajímavá byla již vaše náhrada dálkořeči přístrojem na pozemské bázi, ale i úpravy miradoků. Konečně k tomu přistupují tvořivě!“
„Když jsem vám kdysi navrhoval, abyste nám umožnili věnovat dálkořeč lidem, byli jste proti!“ připomněl skřítkovi pan Adam trochu vyčítavě.
„A jsme proti i teď,“ souhlasil skřítek. „Některých prvků se na Zemi otevřeně bojíme. Některé užitečné věci jste si zavedli správně, ačkoliv se dají příšerným způsobem zneužít. Například určení osob pohledem do očí. Ve vašem pojetí pomáhá udržet lidem soukromí, ale je to úděsně zneužitelné. Víme o pokusech zneužít je k určování a k cílenému zabíjení lidí, kteří mocným vašeho světa překáží. Navrátilci to naštěstí nedělají, ale od jiných lidí to pořád hrozí, jak se nedávno ukázalo při použití miradoku jako zbraně.“
„O tom nevím,“ zamračil se pan Adam. „Měl jsem dojem, že to ani nejde.“
„Lidé na Zemi dokáží zneužít cokoliv,“ řekl skřítek. „Proto sledujeme tak podrobně, co se u vás děje. Předek této dívenky nedávno odebral výsadu miradoku tomu, kdo ji zneužil. Jak se zdá, udělal to právě včas, dříve než se to rozšířilo. Od té doby se to neopakovalo.“
„To možná udělal dobře,“ připustil pan Adam. „Ale podle mě je chyba, že ty možnosti má na Zemi jen hrstka lidí.“
„Známe vaši kritiku výsad, poskytovaných jen někomu,“ ujistil ho skřítek. „I na Zemi se to mnoha lidem nelíbí. Ale i tam už pochopili, že není možné lidi nerozlišovat. Jenže ne tak, jak se to dosud na Zemi dělo a děje. Vaše dosavadní dělení lidí bylo a je scestné. Nejen to pravěké odlišování pánů od otroků, nevolníků a poddaných, které přetrvává v rozdělování lidí podle vlastnictví. Máte na Zemi různé kasty, skupiny a náboženská společenství, udržují se po celá staletí a dodnes lidi rozdělují více než výsady, poskytované jen zodpovědným. A nejvíc lidem škodí peníze! Tvrdí se, že mají ohodnotit užitek lidí pro společnost, ale peníze od počátku nejlépe hodnotí zloděje, podvodníky a násilníky.“
„Ale proč zavádět další výsady v používání dálkořeči?“ namítl pan Adam. „Proč by měla být zrovna tahle výsada jen pro vybrané?“
„Dálkořeč se spolu s tušivem poměrně obtížně zavádí,“ připomněl mu skřítek.
„Proto to nejde zavádět tady,“ souhlasil pan Adam. „Proč to ale nedáte lidem na Zem? Pomocí pozemského Fuhunga by to mohli zavádět sami a rychleji!“
„Jenže... zatím to nepoužíváte a snad o tom ani nevíte, při větším psychickém nátlaku umožní dálkořeč číst myšlenky!“ vytasil skřítek argument těžkého kalibru. „Opravdu chcete dát lidem Země něco tak zneužitelného? Umíte si představit, jaké peklo by se z toho mohlo vyvinout? Zejména když moc dobře víte, co se na Zemi dnes a denně děje? Nejprve ať lidé přestanou zneužívat ve velkém měřítku zabíjení a mučení a začnou si trochu víc vážit životů druhých! Není všude na světě pohoda! Čína ani Indie v nás velký optimismus nevyvolávají. Za tu dobu, co mají miradoky, dala vláda v Číně zabít přes tisíc lidí. Říkali tomu popravy, zabití podle práva, ale v Čechách to jde i bez vražd, proč to bez nich nejde i v Číně?“
„Dobře, naznačte těm na Zemi, aby se na Čínu soustředili,“ ustoupil po krátkém zaváhání pan Adam. „Tady Janka to přednese doma tátovi a bude to.“
„To nepostačí,“ nedal se obměkčit skřítek. „V Indii umírá spousta lidí hladem! To je na takovou zemi ostuda! Miradoky jim pomohly, ale kasty to tam pořád kazí. Severní Amerika zanechala během poslední generace po celém světě miliony mrtvol a raději ani nechtějte vědět o Africe, jak otřesné věci nám odtud Fuhungo hlásí! Ani na ty nemůžete být pyšní!“
„Nejde všechno najednou,“ couvl trochu pan Adam. „Není to vyřešené ani v Čechách, natož v Asii a Africe. Řekl bych, že na těch pár lidí, kteří to táhnou, je to nečekaný úspěch!“
„Úspěch to je,“ připustil skřítek. „Ale máte tam Fuhunga.“
„Fuhungo je úžasný,“ souhlasil pan Adam. „Ale neudělá nic bez příkazu. Všechno na Zemi závisí na příkazech lidí!“
„A právě na to jsem se chtěla zeptat,“ vzpamatovala se zase Janka a vložila se mezi ně. „Víte, někdy se mi zdá, že to táta dělá nejlépe jak to jde. Jindy o tom pochybuji. Určitě jsme při tom udělali spoustu chyb, něco šlo udělat lépe. Zajímalo by mě, jak se na nás díváte? A hlavně, jak byste to na našem místě dělali vy?“
„My bychom dělali spoustu věcí jinak,“ obrátil se k ní skřítek neurčitě, i když vážně. „Nejsme jako vy. Máme jinou historii, jiné základní hodnoty. My bychom se na více bodech dohodli. Na prvním místě bychom omezili vaše přírůstky. Fuhungo vám už několikrát řekl, že může obsloužit nanejvýš dvacet milionů bytostí a vás jsou miliardy. Největší problém je, že to omezit nedokážete.“
„U nás v Čechách lidí tak moc nepřibývá,“ namítla Janka. „Nejvíc u nás přibývalo Cikánů, ale ty jsme odstěhovali do jejich království a teď nás spíš ubývá.“
„Víme,“ souhlasil skřítek. „Část obyvatel rozumné důvody poslechne, ale většina ne a právě ti nerozumní jsou schopni váš svět nejen přeplnit, ale i strhnout do bídy. Může to být i tím, že právě ti lidé dnes žijí v hrozivém nedostatku a za svou jedinou záchranu považují množství dětí. Z jejich hlediska je to správné řešení, vyrovnávají tím předčasné ztráty.“
„No jo, ale když jim ostatní pomohou, například zlepšit lékařskou péči, aby se snížily nemoci, oni nepřestanou a je jich čím dál víc!“ postěžovala si Janka.
„To není rozumné,“ řekl skřítek. „Ale právě rozum musíte získat dříve než dostanete všechny naše prostředky. Musíte se naučit žít tak, abyste si navzájem neškodili.“
„Jenže je nás na předělání celého světa málo,“ řekla Janka. „Stihneme snad Čechy, jinde můžeme lidem jen trochu pomoci miradoky, knihafony a Fuhungovými novinami.“
„Není to špatný způsob,“ pochválil to skřítek.
„Ano, ale potřebovali bychom, aby nás bylo víc,“ zkusila to opět Janka. „Spolu s Kájou je nás na celý svět jen šest, z toho jsme dvě děti a jedna učitelka je plně zaměstnaná naším vyučováním. Ne že se nesnažíme, ale je nás málo. Chtělo by to aspoň jednu rodinu na každý národ. A to počítám jako jeden národ Čínu!“
„Možná je to opravdu málo,“ připustil skřítek. „Ale není to jednoduché, jak si zřejmě myslíš. Dala bys všechny prostředky Číňanům? A byla by sis jistá, že je jednoho dne neotočí proti sobě i proti vám? My bychom to mohli zjistit až zpětně, jenže zatím by taková rodina mohla způsobit na světě strašné škody. Jak je to dávno, co v čínských řekách plavaly tisíce mrtvol kvůli jakési »kulturní revoluci«?“
„My to víme!“ řekla Janka. „Ale v Evropě to vypadá úplně jinak! Pod naším vlivem jsou tam už tři národy!“
„Nemáte to jisté ani u těch tří!“ připomněl jí. „Co třeba nedávná dělostřelba u vašeho Skalního domu? Nebýt Fuhungova štítu, dopadla by mnohem hůř!“
„Šest lidí neuhlídá deset milionů,“ přiznala. „Devět milionů lidí nás podporuje, milion vyčkává, jak to dopadne, ale takových deset tisíc jde tvrdě proti nám. Nás šest má proti sobě deset tisíc lidí, kteří předtím u nás vládli a z dřívějška mají plno výhod. A to jsme z těch šesti dvě děti a aktivně působíme jen tři. Táta, máma a Kája. Není to málo? Divíte se, že nestačíme uhlídat všechno?“
„Ano, ale máte k dispozici Fuhunga a to není malá pomoc!“
„Máme,“ připustila. „Ale nás musí nejprve napadnout, co po něm máme chtít, on to pak bleskově splní. Víťa po něm chtěl zjistit, kdo proti nám jde. Fuhungo mu nakreslil mapu našich nepřátel, říkáme jí pavučina. Ale nemáme jistotu, jestli jsou v ní všichni, kdo se proti nám staví a naopak, může v ní být spousta lidí, kteří by nám neškodili. Jenže nejspíš neznáme ten správný příznak a Fuhunga ani nenapadne nám pomoci.“
„Co o tom víme, nejste daleko od pravdy,“ řekl skřítek.
„A navíc, naše země i ty tři, kde máme vliv, jsou malé a slabé. Stojí proti nám největší mocnost světa, na kterou si zatím netroufáme.“
„To je možná chyba,“ řekl skřítek. „Ale ještě větší chyba by byla rozšířit naše dary i na nezodpovědné lidi. A těch je v Číně a zejména v Americe příliš mnoho.“
„Asi by rozšiřování mělo být pomalejší,“ přistoupila Janka na skřítkovu opatrnost. „Ale šest lidí proti největší mocnosti, to není rovnocenné.“
„Máš pravdu, děvčátko,“ řekl skřítek. „Největší mocnost proti Fuhungovi, to není rovnocenné. Ale jen když Fuhunga správně využijete a nezneužijete. A máš pravdu i v tom, že je vás málo a navíc jste shromáždění na jednom místě, o kterém už kdekdo ví. Fuhungo zabrání ledasčemu, ale nelikviduje nebezpečí aktivně. Máme pak dvě možnosti. Buď mu dát příkaz, aby byl aktivnější, nebo vám dát pravomoc rozšiřovat na Zemi naše dary a vytvořit ve vašem světě více ohnisek.“
„Ale Fuhungo už nás začal sám od sebe chránit!“ namítla Janka. „Obalil skálu zvonem ze zeleného kovu, který neprostřelila ani dalekonosná děla!“
„To jsme mu nařídili my,“ řekl skřítek. „Zdálo se nám, že váš svět je horší, než si sami připouštíte a že o sebe málo dbáte.“
„Náš svět není idylka,“ vzdychla si Janka. „Ale my v tom žijeme a neumím si ani představit život jinde. A jsem ráda, že se naši postavili proti světu a jeho žralokům. Pomohli jsme velké spoustě jiných rodin k lepšímu životu a to snad bylo správné.“
„Neříkáme, že ne,“ připustil skřítek. „Ale nestačí pomoci tisícům rodin, když jsou ve stejné, ne-li horší situaci miliony. Dobře, dohodli jsme se jinak. Dostanete právo dávat naše umělé vlastnosti jiným. Ale budete za ně zodpovídat. Uvědomujete si, jaké to bude mít pro vás důsledky?“
„Budeme za všechny zodpovídat,“ opakovala po něm Janka.
„Bude to větší zodpovědnost, než si myslíš,“ řekl skřítek. „Říkáte, že jste se postavili proti žralokům vašeho světa... Kdyby se někdo z vás k těm žralokům přidal, získal by větší sílu než vy a neměli byste proti němu obranu. A kdyby se vám to vymklo z rukou, museli bychom zablokovat flégy a neměli byste pak ani možnost utéci do našeho světa.“
„Nešlo by v tom případě vysvětlit Fuhungovi, aby spojence žraloků od sebe prostě odstřihl?“ napadlo Janku.
„Ne,“ odvětil skřítek. „Mohli bychom Fuhunga jedině uspat, než vymřou všichni lidé se schopností dálkořeči. Trvalo by to století, spíš déle. Zkuste si ale představit, jak by to zamávalo s vaší civilizací! Vaše knihafony by zmrtvěly. Nemohli byste vyvolávat miradoky, nepracovaly by zemědělské stroje, závislé na Fuhungovi, a nastal by celosvětový hlad. Bez podzemních paliv byste se nemohli vrátit zpátky k vašim strojům a to by váš svět vylidnilo stejně krutě, jako atomová válka, která vám hrozila doposud. Atomovou válkou to pořád ještě může skončit a nebyli byste první takto zaniklá civilizace.“
Janku to zarazilo. Tak o tom nepřemýšlela. Vize zhroucení všeho, co se na světě poslední dobou podařilo, byla opravdu krutá. Víťa to znehodnocením ropných vrtů ještě zhoršil... Zkáza civilizace, to by tedy byla hrozná zodpovědnost!
Ale cožpak se nenajde pár lidí, na které by se člověk mohl spolehnout? Jistě, bylo by příliš velké riziko dávat to úplně neznámým lidem, ale... i kdyby těch spolehlivých bylo jen pár, nestálo by to za pokus? Co třeba Líba Burešová s maminkou, těm by se snad dalo věřit! Nebo Olda a Katka Buriánkovi, jsou to sice teprve děti, ale věřit by jim mohla... Nebo rodina Myšků, Matinkou počínaje a Jitkou konče! A někoho by našel i Víťa! Pavouky jako Luka Macháně a jeho otce by nebral, těch rozhodně škoda není, jenže ti teď škodí slušným lidem v Německu... Češi se pavouků zbavují, ale jinde jich tím víc přibývá... Pravda, v okolních zemích nikoho neznají. Jak by to mohli rozšiřovat, kdyby si nikým nemohli být jistí?
Ale musí nutně věřit všem? Nestačilo by najít pár slušných lidí v Čechách, aby to tu šlo rychleji? Časem najdou důvěryhodné lidi i za hranicemi. Postačí vytvořit na světě více ohnisek, jak těm ostrůvkům slušných lidí říkají skřítci. Začít musí v Čechách, kde lidi znají. Ale jistě se dostanou i za hranice. Nejprve tam pošlou knihafony, januly a Fuhungovy noviny, pak jistě zkusí i osobní návštěvy... bude to pomalejší, než si myslela doteď, ale padající kapky i skálu provrtají!
„Ano, tak to myslíme i my,“ souhlasil skřítek, aniž Janka cokoliv řekla.
„Vy mi čtete myšlenky?“ zarazila se.
„My všichni si navzájem čteme myšlenky,“ řekl skřítek. „Mezi námi je to normální. Vy na to nejste zvyklí, ale vyzařujete je dálkořečí stejně jako my, jen k nim nejste tak citliví. Ve vašem světě to není obvyklé, ale tady... uvědom si, i Fuhungo poslouchá příkazy, které si jen pomyslíte a nemusíte je ani vyslovit nahlas.“
„Možná je to tak lepší,“ připustila Janka po chvíli uvažování. Nejsme na to připravení, souhlasila v duchu, nelezeme si do myšlenek ani do svědomí a občas máme před sebou tajnosti, to by ovšem padlo a kdoví, jak by se s tím všichni srovnávali.
„Snad za několik generací,“ souhlasil skřítek. „Není možné měnit všechno naráz. Na něco si ale můžeme troufnout. Zatímco se tady spolu bavíme, další dva miliony našich se toho účastní na dálku. Nedivte se, jste pro nás zajímaví. Uspořádali jsme mezitím o vás hlasování a většina se přidala k názoru, abyste navzdory riziku dostali víc možností. Dobrá, vrať se do svého světa. Až najdeš někoho, komu můžeš opravdu věřit, obrať se na Fuhunga, poslechne tě. Ale dávejte si všichni opravdu velký pozor, komu dáte důvěru. Vaše chyby nemůžeme napravit, jedině kdyby to přerostlo všechny meze, ale víš, co by to znamenalo! Nechceme, abyste byli druhý svět, kde by zneužití darů přineslo zkázu.“
„Děkuji za vaši důvěru,“ řekla tiše Janka.
Pak, ani se nestačila leknout, skřítek prostě zmizel. Jak se zdá, měli i jiné možnosti dopravy, než miradoky neboli pozemské januly. Pan Adam sebou také trhl, ale vůbec se nedivil, takže Janka uznala, že divení nebude správná reakce.
Chvíli se ale vzpamatovávala z překvapení. Nebylo divu. Bylo toho na ni moc. Pak se konečně obrátila na pana Adama.
„Vrátíte se na Zem, nebo zůstanete tady?“ zeptala se ho.
„Zůstanu tady,“ řekl pan Adam ihned. Zřejmě ho ještě ani ve snu nenapadla myšlenka na návrat. Janka ho ale chápala. Po jeho zkušenostech se tomu ani nedivila.
„Dobře, půjdu tedy domů sama,“ vzdychla si.
„Ale buďte tam hodně opatrní!“ požádal ji vážně pan Adam. „Slyšela jsi...“
„Jo, dáme si pozor,“ slíbila.
„Je mi vás líto,“ usmál se na ni trochu pan Adam. „Zejména vás dětí. Ať aspoň víte, že vám tady budu držet všechny palce, i ty u nohou.“
„Proč je vám líto zrovna nás?“ obrátila se na něho. „To bych si měla spíš myslet o vás. Budete tu teď sám, bez Káji...“
„Já o vás vím více než vy o mně,“ ujistil ji. „Ale je mi opravdu líto, že vás Fuhungo na Zemi soustavně připravuje o dětství. Měli jste si v klidu hrát s ostatními dětmi a ne létat na diplomatická jednání kolem světa a prolétávat přitom oblaky střepin z antiraket. Nehledě na to, jak jste se asi cítili pod palbou obrovských děl ve skále...“
„Jiné děti jsou na tom i hůř,“ vzdychla si. „Jsou na světě děti jako my, které mají místo hraček na krku kalašnikovy a střílí do jiných lidí. To jsou horší hračky než naše hry na kosmonauty, zejména když občas přiletí řetízek střel z opačné strany a to už nejde o dětství, ale o život. Naše cesty byly přece užitečné! Že jsme si zkrátili dětství? No a? Nejsme proto o nic dospělejší, jen možná... zkušenější. To snad není tak strašné.“
„Nicméně vás pořád trochu lituji,“ opakoval pan Adam s povzdechem. „Připadá mi, že si nevinně hrajete na sudu střelného prachu nebo ještě hůř, nitroglycerinu.“
„Nelitujte nás,“ opravila ho. „Můžete nám spíš závidět. Jednou budeme hrdí, že jsme u toho byli. Samo sebou jen když to dobře dopadne, ale to už si můžeme zkazit jen sami. Chybovat je lidské, jen pyrotechnik udělá chybu jen jednu.“
„No právě! Nejste od toho daleko!“
„Musíme víc přemýšlet o tom, co děláme,“ řekla. „Držte nám tady palce, ale já jdu do toho.“
Obrátila se ke dveřím a za chvilku vcházela do skalní trhliny – flégu.
To se budou doma divit!
© 2011 Václav Semerád, Nová Ves
Konec
© 2011 Václav Semerád, Nová Ves
Slovník
ajnclík = druh vězení - samotka
allohmota = hmota s imaginárními spiny, prostupná hmotou s reálnými spiny (základ duchů)
belazyr = exotermická anihilace (spalující oheň)
brodi = mimozemská elektřina (neobvykle používaná)
Brusel = sídlo Evropské unie (Brusel - podle vzoru prdel)
chrechrek = vodní drak
collateral damage = vedlejší škody na civilistech, obvykle vícenásobně převyšující vojenské škody - běžné jednání armád USA
dešadé = izotermická anihilace (ničení hmoty bez vývinu tepla)
didus ineptus = blboun nejapný (pták vyhynulý díky své důvěřivosti)
Eurokomise = sbor zasloužilých pitomců s neuvěřitelnou pravomocí i platem
exekutor = právník bez citu a svědomí, kříženec krokodýla a pijavice
flég = varianta samovolné hvězdné brány
frytočni = chodby s flégy
Fuhungo = živý generátor zázraků
guláš = pozemský pokrm z masa s mírně pikantní omáčkou
hačimaki = japonská rituální páska na čelo, často se znakem slunce a ochranným heslem (původně k odsávání potu)
hacker = člověk, který virtuálně vniká do cizích počítačů
hiselt = dvouhlavý drak
janula = miradok upravený pro pozemské použití
jitula = vojenská verze miradoku
jiu-jitsu = japonské bojové umění beze zbraně, využívající slabých míst lidského i zvířecího těla
JUDr = absolvent právnické fakulty (v Plzni i díky korupci), znepříjemňující život lidem (viz právník)
Katar = příslušník křesťanské sekty, vyvražděné konkurenčními katolíky, které ve víře zahanbovali
katula = nákladní verze miradoku
kimos = nápoj s chutí kyselého mléka se skořicí
knihafon = přístroj spojující vlastnosti několika dosavadních (knihy, mobilu, fotografického)
Lagrangeovy body = místa, kde se právě vyrovnává přitažlivost sousedních těles
libri prohibiti = knihy zakázané cenzurou, držené v klášterních knihovnách zásadně pod zámkem
miradok = osobní letadlo ze silových polí podobné průhledné bublině
Monsanto = americký koncern, proslulý vývojem geneticky modifikovaných plodin a extrémní zákeřností při jejich vnucování světu
Morxův solenoid = vysílačka
naplavenina = geologicky: hornina vzniklá naplavením vodou, přeneseně: přistěhovalec
novrozo = zmiz! (příkaz pro Fuhunga)
o-soto-gari = chvat z jiu-jitsu
právník = absolvent právnické fakulty (v Plzni i díky korupci), znepříjemňující život lidem (viz JUDr)
Rambo = profesionální válečník bez náznaku citu a svědomí
sasae-curikomi-aši = útočný chvat z jiu-jitsu
šávki = (rus.) malí cirkusoví psíčci, bavící obecenstvo nenáročným panáčkováním (přeneseně televizní baviči)
Sedmero = předchůdce Desatera: 1.Lidé jsou si rovni - 2.Cti rodinu - 3.Nezabiješ - 4.Nepokradeš - 5.Nezotročíš - 6.Svévolně nezničíš - 7.Nepodáš křivého svědectví
seoi-nage = útočná technika z jiu-jitsu
Sherwood = les v Anglii, pověstný legendárním zbojníkem Robinem Hoodem (přeneseně parčík u Hlavního nádraží v Praze)
slupige = telepatická řeč skřítků
socka = nadávka zbohatlíků a zlodějů většině normálních lidí
tomoe-nage = obranný chvat z jiu-jitsu, účinný i na medvěda, vyžaduje však útočícího protivníka
Vinnetou = legendární mírumilovný a až trestuhodně důvěřivý náčelník amerických Apačů
všimné = úplatek - víceméně vyžadovaný příjemcem
zhavae = všegalaktická přírodní délková jednotka (přibližně 21 cm = vlnová délka záření vodíku)
Skupina
Světy 01) Kniha
02) Rusalky
03) Skřítci
04) Jukagyri
05) Orizemě
06) Zuznelai
07) Poustevník
08) Veverky
09) Brochikea
10) Beridaz Titul: Skřítci
Podtitul: z mimosvěta
Autor: Václav Semerád © 2011 Václav Semerád, Nová Ves
Skupina: Světy za závěsem
3
Veškeré připomínky jsou vítané vsemerad@volny.cz
Nakladatel: Autobus
Žánr: Dětská science fiction
Téma: Skřítci Anotace Skřítci nemají lidi v lásce - ale dětem občas pomohou. Pokud se jim poštěstí dostat se do jejich vesmíru...
Vede tam cesta jeskyněmi kolem kostry dvouhlavého draka... A přesně to se hlavním dětským hrdinům podaří. V podzemní jeskyni nečekaně narazí nejprve na kostru dvojhlavého draka a pak i na skřítky... jenže ty drobné chlupaté postavičky jsou mimozemského původu a když se s nimi jedná vlídně, mohou lidem věnovat zajímavé dary - až to působí jako kouzla... Připomínky Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit. Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
1479600028/3030 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. Poznámky pod čarou 2 Hrdina Víťa chce osvobodit ze zajetí rodinu Myšků. Uspěje? a) 024=72.7% Ano, podaří se mu to b) 004=12.1% 4,Ne, vyjde naprázdno c) 005=15.2% 5,Ne, zajmou i jeho Uvidíme! Celkem : 33,
uzavřeno 3 Který stát se jako první pokusí obnovit s Čechami diplomatické styky? a) 014=35% Rusko b) 002=5% 2,Spojené státy c) 019=47.5% Čína d) 001=2.5% 1,Německo e) 002=5% 2,Polsko f) 002=5% 2,Rakousko Uvidíme! Celkem : 40,
uzavřeno "Skřítci z mimosvěta" (komentáře)
Téma=Skřítci
Errata:
ZDE
můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
0 01 Parodie na tvrzení Billa Gatese v době prvního MS-DOSu: 640kB paměti musí stačit každému!
2 Parodie na známou ruskou sérii krátkých filmů
3 Známá hláška z filmu Pyšná princezna
4 Pamatujete si mě?
5 Věda o pavoucích
23.08.2021 18:51
=
=
Domů
Statistiky