Narjare Baulod z Mrhyro (30) - Brochikea Science fiction

Ačkoliv to někteří Rusové nebudou vidět rádi, umístil jsem jim na Ivanovské náměstí v Kremlu slíbenou sochu majora Linharta, sedící na skále vysoké deset metrů, aby příliš nevyčnívala nad okolní budovy, ale aby nebylo tak snadné ji odstranit. Využil jsem skutečnosti, že givlygeb si sochu pamatoval. Je to jeho zásada, nikdy nezapomene, co jednou vytvářel. Umínil jsem si stejnou sochu postavit co nejdřív i v Praze, major Linhart si ji zaslouží.

Teď teprve vynikne ona lež o »přírodním tektonickém původu« Linhartova ostrova, šířená ve světě přičinlivými presstituty, kteří nemohli skousnout skutečnost, že vznik ostrova je nad síly pozemské civilizace.

Asi bych Rusům nekazil posvátné panorama Kremlu, kdyby přijali fakt, že Linhartův ostrov zastrašil Američany a přinutil je vyklidit základny ve světě. Nechtěli to uznat, potřebovali tedy přidat důkaz. Což se i stalo.

Opravdu mě ale zajímalo, jak prezident Ruska využije dukingelové brýle. Na poslední chvíli jsem do nich nechal vložit identifikační krystal z fizeru, ale nic víc. Stačí, když budou hlásit svou polohu, proti zlodějům víc není třeba. Možná by bylo zajímavé, kdyby přenášely i obraz, ale to už by byla štěnice jako hrom a to dělat nechci. Hodím to raději za hlavu a vrátil bych se k tomu v případě krádeže.

Vnutil jsem ruskému prezidentovi i fizer. Ukázal jsem mu, jak se dá použít jako mobil, kamera i televizor, kde je naše, pravdivější vysílání. Hlavně jsme si ale mohli volat.

Díky dukingelovým očím se zdařilo založit Českomoravské království, jediný stát na světě, kde nevládli pokrytci. Těm jsem vstup do politiky prakticky znemožnil. Nadávali nám sice jadrně, západní média se předháněla, kdo napíše větší kameňák, ale kdo chtěl, viděl, že to není pravda.

Podle Západu jsme byli xenofobové a rasisti, ačkoliv v Českém parlamentu seděl i jeden Vietnamec a tři Cikáni. Jeden tam byl zvolený za Svaz Romů a dva za Bratrstvo, neboť před mýma očima prošli bez problémů. Je ale pravda, že se populace Cikánů v Čechách zmenšila. Velká část jich využila pozvání Západu, odešla – a už se neměla kam vrátit. Jedno z lidských práv sice tvrdí, že každý má právo vrátit se do své země, jenže kdo získal cizí státní občanství, přišel automaticky o české, novou domovskou zemí se mu stala ta druhá a my jsme odmítali »povinnost« přijímat odrodilce zpátky.

Slíbil jsem ruskému prezidentovi, že se poohlédnu po fenoménu zvaném v Rusku »Boží trest« a mezi muslimy »Satanův škleb«. Problém byl, že v Čechách se buď vůbec nevyskytoval, nebo byl tak zanedbatelný, že se ani nedal zkoumat. Tak jsem si to aspoň myslel – nepálilo nás to.

Postupně se k našim lékařům dostalo několik případů, které by pod tento jev mohly spadat. Několik zahraničních pacientů se rozhodlo využít nabídky Lékařské komory Českomoravského království na bezplatné ošetření turistů, kteří nepřijeli jenom za krásami Čech a Moravy, ale přijeli právě za tímto bezplatným ošetřením.

Nutno přiznat, že počet lékařů v Čechách byl dnes tak nízký, že ani nebylo možné udržovat tolik nemocnic jako za minulého režimu. Ukázalo se, že velká část lékařů brala své povolání nikoliv jako poslání, jak se obecně říkalo, ale jako znamenitý kšeft a se zhroucením finančního systému v Čechách úprkem odešla do zahraničí, kde dostala lepší finanční podmínky.

V Čechách zůstala velká část těch, kteří setrvali při »lékařském poslání« a vstoupili do Bublinového Bratrstva. Získali tak materiální zabezpečení stejné jako u ostatních členů Bratrstva, jenže této skupině šlo opravdu o pacienty a ne o mercedes nebo nejnovější audi v garáži. Patřila sem především většina porodníků a dětských lékařů, takže v tomto směru zůstala v Čechách lékařská péče na výši.

Bylo to potřeba. Jak jsem tvrdil ruskému prezidentovi, u většiny lidí se prokazatelně zlepšila úroveň potravin, zmizely chemické přísady »éčka«, ale u členů Bratrstva se k tomu přidalo působení pozměněné DNA. Vedlo to mimo jiné i k pronikavému snížení nemocnosti a k prodlužování lidského věku. Důchodci přestávali užívat předražené léky a vraceli se do života, lepší zajištění rodin s dětmi vedlo k vyšší porodnosti. Jako se kdysi hovořilo o »Husákových dětech« v dobách, kdy komunistický vládce rozhodl zvýšit populaci zlepšením podmínek pro rodiny, tak se teď říkalo »děti krále Tomáše«. V obou případech se jednalo o početně srovnatelné zvýšení a ve spojení s prodloužením věku se to odrazilo i ve statistikách.

Místo nemocnice na kraji každého města jsme posílili nemocnice v Praze a zavedli rychlou lékařskou pomoc, která nejenže zastala úlohu dřívější Záchranné služby, ale postarala se o podstatně bleskovější dopravu nemocných k odbornému ošetření. Pacienti přestali chodit nebo jezdit ke svým obvodním lékařům a do nemocnic, ale z domova si zavolali Lékařskou pomoc, která je bleskově dopravila do Prahy za odbornými lékaři. Nepovažovali jsme volání kvůli drobnostem za zneužití. Jistě je lepší začít prkotinu léčit včas než čekat, až se z ní vyklube něco těžšího.

Jenže současně se zlepšováním zdravotního stavu lidí se snižovaly požadavky na Lékařskou pomoc a celkově jsme vystačili s menšími počty profesionálních lékařů, než za dob vlády Husáka.

Zdravotní pojišťovny zmizely »v propadlišti dějin«, ale zdravotnictví bylo materiálně lépe zabezpečené než dřív, zejména když byli lékaři členy Bratrstva a mohli od givlygebu požadovat, co v dané chvíli potřebovali.

Když se do rukou našich lékařů dostali zahraniční turisté, vyhledávající bezplatné ošetření v Čechách, nebyl problém, aby mě lékaři i k těmto případům zavolali.

Příčina neplodnosti může být na obou stranách, jak na straně partnera, tak na straně partnerky. Postačil pohled do mikroskopu, aby bylo jasné, že vina na neplodnosti není jednoznačně na straně žen. Ve všech případech šlo totiž o nepohyblivé spermie, neschopné splnit svůj úkol. Jenže druhá chyba byla na straně žen, kde šlo o neprůchodné vejcovody. V konečném rozsudku byla psaná oboustranná sterilita. Lékaři vyspělého Západu se s tímto jevem setkali dřív, takže si už také prakticky vyzkoušeli neúspěchy při pokusech o umělé oplodnění cizím »dárcem«. Tentokrát se chyba jmenovala »neschopnost uhnízdění vajíčka«, takže i tuto možnost prakticky znemožnila. Nepomohlo nic – ani největší lékařské kapacity na Západě, ani naši lékaři si nevěděli rady. Nanejvýš poradili adopci dětí, což ale byla rada hraběcí, neboť volné děti k adopci nebyly. Kdo děti nechtěl, ten je neměl. Nechtěné děti se nerodily, dětské domovy se brzy vyprázdnily.

Jenže při seznamování s těmito případy jsem přišel na další hledisko. Koincidence byla přitom stoprocentní, až mě přímo udeřila do očí.

Bylo to možné tím, že mám oči dukingelové. Sterilitu totiž vždy doprovázelo jiskření pacientů. »Boží trest« tedy postihoval jen lidi s nějakou vadou charakteru. Rusové asi vypozorovali, že postihuje výhradně jedince morálně vadné, i když před zákonem často zcela čisté. Proto mu tedy v Rusku říkali »Boží trest«!

Až mě zamrazilo, když se mi dostaly do rukou tajné statistiky, zveřejněné nedávno skupinkou hackerů.

Samozřejmě jsem se hned pídil po dalších statistikách, kde se jen daly sehnat. A pokusil jsem si z nich sestavit výběr, který ještě nikoho raději ani nenapadl, aby nebyl obviněn z politické nekorektnosti – podle náboženství.

Průměrná náboženství postihoval fenomén »Satanova šklebu« různě. Přibližně desetina vyznavačů východních náboženství, tedy buddhistů, hinduistů, šintoistů a dalších zůstávala plodná, stejně jako křesťanů. Postihovalo to ale i ateisty. Takže to nezáleží na náboženství, rozhodující je jedině pokrytectví vyznavačů. Sekty, které sebe prohlašují za »jedině pravé«, to postihlo zcela stoprocentně, vlažnější vyznavače ne. Charakterové vady se vyskytují i u ateistů, takže ani oni nebyli výjimkou.

Jenže muslim, který se nepovažuje za něco víc než nevěrec, prostě není muslimem. U nich je to přímo základ jejich víry, což se teď projevilo zničujícím způsobem. Muslimské země měly donedávna největší přírůstky, teď se to úplně obrátilo. Děti tam začaly chybět.

Lidstvo na nečekané podněty přírody reaguje různě, ale málokdy racionálně.

Příkladů se dá najít mnoho. Třeba na oteplování Země lidé reagovali až zoufalými pokusy o omezení spalování paliv, místo aby tyto zbůhdarma vyhozené prostředky dali na přípravu na toto oteplování. Oteplování nezastavili ani nezpomalili, neboť je působí sluneční cykly a ty ovlivnit je mimo možnosti lidstva, takže tyto prostředky rozházeli, místo aby účelněji zmírnili následky sucha, s oteplováním nepochybně spojeného.

Něco podobného se stalo v souvislosti se »Satanovým šklebem«. Nelze mít vědcům za zlé, že na pravou příčinu nepřišli. Bylo nemožné najít i souvislost s charakterovými vadami, na to jsem musel mít dukingelové oči. Ta příčina byla tak těžko prokazatelná, že jsem se ji ani já neodvážil zveřejnit. Jenže náboženští vůdci nějak odvodili, že proti muslimům kdosi uplatňuje jakési čarodějné kletby a začali kázat, že je třeba nevěřící vyhladit, dřív než oni vyhladí muslimy. Že to postihlo i jiné? To prostě ignorovali.

Pro jistotu jsem zavolal do Moskvy, abych splnil svůj slib, že se na to podívám. V napůl soukromém rozhovoru jsem naštěstí nemusel nic zamlčovat. Zmínil jsem se také o nebezpečí hrozící náboženské války.

Prezident mě vyslechl a podotkl, že to odpovídá i jeho pohledu a děkuje mi za zprávu. Může se aspoň připravit. Zeptal se mě jen, kolik procent muslimů v Čechách máme a byl hodně překvapený, když se dozvěděl, že žádné.

Muslimové z Čech odešli, když jsme jim vypověděli jejich imámy, neboť v našich mešitách kázali nadřazenost muslimů nad ostatními lidmi a z toho vyplývající nenávist. Místní muslimové dostali na vybranou: buď se násilnické víry veřejně zřeknou, nebo odejdou s tučným odškodným z Českomoravského království. Všichni se odstěhovali do Německa, kde je místní muslimská komunita přivítala.

„Také bych uvítal, kdyby odešli,“ povzdychl si ruský prezident. „Ti naši se chovají mírně, ale čert jim věř!“

Svoboda vyznání je v tom, věř si čemu chceš, jen tím neomezuj jiné, bylo mé krédo. A vida! Litoval jsem, jak se mé pojetí náboženské svobody neosvědčilo, jenže kdyby se tím věřící řídili, nepostihoval by je ani »Boží trest«, ani »Satanův škleb«.

Když se ukázalo, s čím je neplodnost spojená, zkusil jsem v našich nemocnicích zjistit víc. Ukázalo se, že tato nemoc, dá-li se tak nazývat, je rozšířená i v Čechách, jen si jí dosud nikdo pořádně nevšiml.

V Čechách to bylo generačním odstupem. Zpočátku jsme do Bratrstva brali hlavně lidi na okraji společnosti, bezdomovce a důchodce – mezi nimi nebyl velký rozdíl. Časem se Bratrstvo omladilo, přibylo hodně mladých, co se nebáli života bez peněz a statků. Úplně mimo zůstávali lidé středního věku, kteří dosáhli v zaměstnání zajištěného postavení a nechtělo se jim opouštět dobré bydlo. Právě mezi nimi se udržovaly i charakterové vady, především pokrytectví. V zaměstnání to měli pokrytci snazší, však se také rozmohlo posměšné úsloví »Co Čech, to cyklista – nahoře se hrbí, dole šlape«.

Když se ale Bublinové Bratrstvo rozrostlo a naopak se začalo hroutit klasické hospodářství, převzali starost o tyto lidi jejich rodinní příslušníci, obvykle důchodci. Nemuseli se tedy měnit. Nepřišlo jim trapné ani že se o produktivní dospělé lidi starají jejich staří rodiče. Rodiny již založené měli, děti měli většinou odrostlé, »Boží trest« jim proto nepřipadal jako trest. Přesněji řečeno, ani o něm nevěděli a nikdy by to ani nezjistili. Výjimkou jsme ale nebyli.

Jenže příslušníci Bublinového Bratrstva prošli velice přísným výběrem. K našemu štěstí mezi nimi nebyli jen důchodci, ale i spousta mladých. A to byl důvod, proč se nám populační krize vyhýbala.

Věděl jsem bezpečně, že se »Satanovým šklebem« nic společného nemám. Ani s vědomostmi z Brochikeje bych něco takového nedokázal a tím méně ti, kterým jsem něco z mimozemské vědy předal. Proto mě zpočátku nenapadlo spojovat tento jev s mimozemskou vědou.

Jenže když jsem nad tím začal vážně uvažovat, nedalo mi to a napadly mě docela logické souvislosti.

Naše věda nezná způsob rozpoznávání charakterových vad. Existují snad psychologické testy, které by je s jistým stupněm pravděpodobnosti dokázaly zachytit, ale jednak nejsou spolehlivé a dají se snadno ošálit, za druhé se bez minimální spolupráce vyšetřovaných nedají použít. Kdo je odmítne, na toho psychologové nemají potřebné nástroje a nic nezjistí. Naproti tomu dukingel rozpoznává tyto vady poměrně spolehlivě, rychle a bez testů nebo jiného druhu spolupráce. Podívám se na naprosto neznámého člověka a v té chvíli už vím, co je zač.

A přitom nevím, na jakém principu dukingel pracuje! To mi v Brochikei neřekli. Nejspíš to souvisí s tím, že je to i u nich poměrně utajovaná technologie, kterou nedávají každému barbarovi. Co s tím nadělali drahot! Tím pádem je však vyloučeno, abych to já – anebo kdokoliv z mých žáků, kteří znají jen slabý odvar mých vědomostí – mohl použít a dovést to k dokonalosti.

Jenže – nejsme jediní, kdo se v našem světě pohybujeme! Jsou tu zástupci hned tří mimozemských civilizací! Brochikeany zastupuje Firgu Flibykej, neboli Ferďásek, ale kromě něho tu mohou být i jiní, jak se ukázalo při prověřování mých výpovědí při výslechu ve Verlidu. Vím i o třech inspektorech, Gyzídovi a Chyrídovi z Lýšuzde a o Narjare Baulodovi z Mrhyro. Také oni se po našem světě volně pohybují, navíc jsou z jiných civilizací než Brochikeané.

Na všechny tři mám spojení přes fizerovou síť – tedy přes pozemský givlygeb. Jde jen o to odhodlat se žádat je o vysvětlení a případně o pomoc.

Situace na Zemi nevypadá růžově. Muslimové myslí džihád proti ostatním příliš vážně, z toho by mohl být pěkný masakr. Takže to za optání stojí.

Kým začít? Nejprve bych to zkusil u Narjara Bauloda. Je tu sám a kdyby v tom neměl prsty, získám v něm dobře vybaveného inspektora, který by v tom mohl udělat jasno.

„Potřeboval bych s něčím pomoci,“ řekl jsem. „Mohl bys mě navštívit?“

„Je to trochu choulostivá záležitost, raději bych jednal z očí do očí,“ vyhnul jsem se přímé odpovědi.

Aby si zjistil moji polohu, na to potřebuje vteřinu, nanejvýš tři. Horší bude, jak se ke mně rychle dostane, na Zemi nejsou teleporty. Kdyby se nacházel poblíž některé hvězdné brány, mohl by proletět na Brochikeu, teleportem poblíž brány pod Vyšehradem a za minutu je u mě jako na koni. Nesmí mě překvapit, když už teď vstoupí, třeba skrz stěnu. Oficiálním vchodem to jistě nebude.

Nepřekvapilo mě proto, že mu to netrvalo ani minutu, kterou jsem si odhadl jako minimální čas, ani to, že přišel stěnou mého pracovního pokoje. Vytvořil si vljokru a za další vteřinu byl dokonce hmotný.

„Ani ne,“ oplatil jsem mu úsměv. „Čekal jsem to. Ve vašich světech máte teleporty, oklika přes některý váš svět to mohla zkrátit na pár okamžiků. Nepřekvapil jsi mě.“

Oba jsme se bavili telepaticky – byl to vlastně jediný způsob dorozumívání, který jsem mohl použít. Jeho řeč jsem neznal a i kdyby uměl česky, bylo by asi nezdvořilé nutit ho používat moji řeč, když je telepatie jednodušší.

Nabídl jsem mu pohodlné křeslo, stejné jako jsem měl sám. Ve starodávně zařízeném pokoji působilo divně, ale zato mu bylo jistě bližší než náš pozemský nábytek.

„Tak povídej, co potřebuješ?“ zeptal se mě, když jsme se oba posadili. Nabídl jsem mu ovoce z Brochikeje, ale odmítl je – asi to nebyl jeho vkus.

Vysvětlil jsem mu jednou delší větou problém nemoci zvané »Boží trest« a zeptal se ho, jestli o ní už něco neví.

„Překvapuješ mě,“ podivil se – jenže v té chvíli mi on sám trochu zajiskřil. Donutilo mě to zpozornět.

Vypadalo to, že se zamyslel. Po chvíli se mě zeptal, zdánlivě trochu nelogicky.

„No dobrá, nemá smysl něco zakrývat,“ řekl. „Tyhle oči jsou dvojsečná zbraň. Budeme si tedy muset vystačit s pravdou, ať se děje cokoliv.“

„Krutá pravda může i zabíjet,“ řekl. „Ale to snad není náš případ…“

„Má to jednu malou nevýhodu,“ začal oklikou. Nějak se mu do pravdy nechtělo, takže ve mně sílilo podezření, že ví víc než mi chce přiznat.

„Jsou dvě situace, které se vzájemně vylučují,“ řekl. „Jednak je to pravda, neboli opak lži, tak by se asi mělo jednat mezi přáteli. Druhý princip je tajemství, kdy pravdu nemůžeš říkat, nechceš-li způsobit neštěstí, neboť i pravda může ublížit. Tajemství nemusí znamenat lež, spíš mlčení. Když se stane, že se někdo zeptá tak zpříma, jako se ptáš ty, může i mlčení tajemství prozradit. Pak musí tajemství jít stranou, pravda je přednější.“

„Ano, ale protože krutá pravda může i zabíjet, musím tě požádat, abys slíbil mé tajemství zachovat.“

„Je snad pravda tak krutá?“ podíval jsem se na něho pátravěji. Po tom prvním slabém zajiskření už nejiskřil, měl by tedy mluvit upřímně. A to i když jen přikývl.

„Přede všemi,“ odvětil. „Ledaže by ses sám dostal do situace, kdy bys na přímou otázku musel buď lhát nebo zarytě mlčet. Pak můžeš tajemství svěřit dalšímu, ale opět za podmínky, že ho zavážeš nešířit to dál.“

„Dukingelu se lhát nedá,“ přikývl. „Ale slib mi, dokud se tě někdo přímo nezeptá, neříkej mu to z vlastní vůle.“

„Takže se dozvíš tu krutou pravdu,“ usmál se, ale dost trpce. „Tu nemoc, jak jí říkáš, jsem způsobil já.“

„Vysvětlovat někomu, jak se to dělá, je práce na tři roky,“ odvětil. „Sislyzja je hodně pokročilá nanotechnika. Tento stav – neříkám mu nemoc, za normálních podmínek totiž neškodí – způsobují programované neorganické viry. Velice snadno se šíří, ale nakaženým nepřinášejí žádnou újmu, dokud nenarazí na kladný dukingel-test. V takovém případě vyřadí jeho rozmnožovací schopnosti, nic víc.“

„Proč jsi ty založil v Čechách Bublinové Bratrstvo?“ zeptal se mě protiotázkou, nad kterou jsem musel chvíli přemýšlet, než jsem ji mohl zodpovědět.

„Chtěl jsem dát lidem nástroje Brochikejské civilizace bez nebezpečí jejich zneužití,“ řekl jsem. „Proto jsem lidi vybíral pomocí dukingelu. Proto mi ho Brochikeané dali, takže jistě i oni souhlasili s tím, co jsem dělal.“

„Ano, Brochikeané s tím souhlasili a pořád souhlasí,“ řekl Narjare Baulod. „Tvá metoda má ale jednu vadu. Dělí lidi na dvě kasty, jak tomu sami říkáte. Vzniká vám kasta privilegovaných neboli vyvolených a zbytek lidstva. Jenže ty dvě kasty jsou zárodkem budoucího zla.“

„Proto jsem i já použil tajemství,“ opáčil jsem. „Řekl jsem lidem, že telepatie, která je základem spolupráce s givlygebem, se dá implantovat jen části obyvatel, kdežto druhá část je neupravitelná. A zavedl jsem pravidlo, že si lidé obou skupin musí vzájemně pomáhat.“

„To byla lež,“ ušklíbl se Narjare Baulod. „Tajemstvím se to stalo tím, že jsi to nikomu neodhalil.“

„Odhalil,“ nesouhlasil jsem. „Ale jen na přímý dotaz a i pak jsem nejprve vyžadoval slib tajemství nešířit.“

„No – skoro jako my,“ přijal to. „Zůstávají ti tu pořád dvě kasty, které by se při prozrazení tajemství postavily proti sobě. Sislyzja je složitější, ale nezůstanou po ní dvě kasty, jen rovnoprávní lidé. V tom je to lepší.“

„Jistě,“ přikývl. „Je to taková… jak vy tomu říkáte… taková genocida darebáků. Ovšem bez zabíjení, bez krve.“

„Jistě,“ přikývl. „Sislyzja napravila národy Lýšuzde, dva jejich představitelé dohlížejí na to, abys postupoval… jakže to říkáte… humánně…“

„To se rozumí, že ne,“ dostal jsem odpověď. „Tohle tajemství v jejich světě neví prakticky nikdo. Znalo je jen pár zasvěcených, jenže ti to na naše přání nešířili, takže si tajemství vzali do hrobu, jak se i tady u vás říká…“

„A jistě očekáváš, že se před nimi o ničem takovém nezmíním?“ domýšlel jsem si.

„Dal jsi přece slib,“připomněl mi. „Leda kdyby se tě na to přímo zeptali, tak jak je v našich pravidlech. Ale pak bys i je musel nejprve zavázat slibem, rozumíš?“

„Jo, rozumím,“ přikývl jsem. „Jenže ta věc má jeden háček. Naši darebáci sami pochopili, že se proti nim vede genocida. A chtějí rozpoutat velké zabíjení, aby vyhubili ty, kdo jim škodí. Nevědí, že jim škodíš ty, domnívají se, že jsou to všichni lidé kromě nich.“

„Zřejmě si ještě nepovšimli druhého efektu sislyzje,“ ušklíbl se Narjare Baulod. „Ten je ještě účinnější.“

„Zastaví to srdce každému krátce předtím, než spáchá vraždu,“ odvětil Narjare Baulod. „Vy tomu říkáte infarkt. Nebo něco, co se mu k nerozeznání podobá. Změní jednu kapku krve v jejich srdci na rosol, který ucpe tepnu a to je konec. Sislyzja je složitější než hlouček virů. Má svoji koordinaci a holografickou strukturu. Prakticky je to malá, samostatná inteligence. Něco jako vaše počítače, ty se také dají řídit soubory instrukcí, říkáte jim programy…“

„Jistě,“ přikývl. „Rozhodující jsou jejich holografické vzájemné vazby, založené na telepatii, takže nepotřebují pevné vodiče a spojují se i skrz živou hmotu, ve které jsou rozptýlené. Výsledkem jsou velice výkonné počítače, vaše se jim nemohou rovnat. Programují se na nanoúrovni, ale tyhle podrobnosti nepotřebuješ vědět a navíc je to fuška na několik let studia. Ber to jako něco předem daného, nebo jak vy říkáte… jako axiom…“

„Takže jsi zařídil, aby to škodilo jen darebákům…“ povzdychl jsem si.

„To také byla nejsložitější část programu, kterou jsem musel ve vašem světě upravit. Sislyzja smí trestat jen lidi, kteří se chystají zabít člověka. Lýšuzďané byli jednodušší, jsou totiž vegetariáni, kdežto vy lidé se živíte i zvířaty a sislyzja nesmí zabíjet řezníky.“

„Jenže ta vaše… sislyzja… lidi přece jen zabíjí!“ skoro jsem vykřikl.

„Brochikeané zabíjení v sebeobraně připouští,“ ujistil mě. „Odpustili by to i vám. Sebeobrana to omlouvá.“

No… při mém výslechu v Brochikei něco takového opravdu padlo, v sebeobraně je asi dovoleno ledacos.

„Problém bude i v tom,“ pokračoval jsem, „že spousta lidí nezabíjí osobně, ale najme si na to jiné a těm dává jen rozkazy.“

„Vždyť ti to říkám, že zdejší sislyzja má nejsložitější program, jaký jsem kdy programoval,“ ušklíbl se Narjare Baulod. „Zabít přece neznamená vlastnoručně podříznout, mnohde stačí daleko méně. Například stisknout nepatrnou páčku zbraně nebo vydat rozkaz. Rozhodující tady je, aby si potenciální vrah přesně uvědomoval, co dělá. Musí mít pravou lidskou oběť i funkční zbraň! Nesmí to trestat lidi, co si na zabíjení jen hrají, třeba na těch vašich počítačích… jak vy tomu říkáte, počítačové střílečky…“

„To může být složité,“ připustil jsem. „Takový počítačový hráč – ten si opravdu myslí, že své protivníky ve hře zabíjí…“

„Naopak velitel, který vydá rozkaz, sám žádnou zbraň mít nemusí a přece je jeho rozkaz vraždou,“ rozváděl to. „To všechno jsem ale uvažoval. Uvidíme, jestli jsem něco zvrzal, nebo to je správně! Ale mohu tě uklidnit, považují mě u nás za špičkového odborníka na sislyzja!“

„Nechci tě soudit, ale tak závažnou věc bys podle mě sám rozhodovat neměl!“ zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou.

„Sám?“ podíval se na mě divně. „To se rozumí, že ne sám! Celá vrchní rada Mrhyro se na tom shodla! Ano, je to pořád tajemství, i po tisíciletích od nápravy Lýšuzde, ale vrchní rada Mrhyro musí znát stará tajemství, aby mohla rozhodovat! Jsem tu za Mrhyro, mám pověření i před Brochikeany a i Šangédové uznávají právo použít sislyzje kdekoliv je to potřebné! Ti jediní vědí co to je i k čemu to je a neprotestují! Ano, sislyzja zabíjí! Ale je to ve stejné třídě jako sebeobrana! Smrt v těch případech postihne vraha místo oběti, jenže žádná navíc nenastane, to je i podle Šangédů v pořádku, neruší to pravidla! Kdyby to neuznali, nikdy by nás za hranice Mrhyro nepustili!“

Na to už jsem neměl co říci. Obrazně řečeno, vzal mi vítr z plachet. Ale vždyť i já jsem tak nějak počítal s tím, že darebáci odhalení dukingelem postupem času vyhynou. Jen jsem doufal, že sami přijdou na to, že by se měli svých charakterových vad zbavit. Na Mrhyro to vzali o stupeň razantněji. V jejich provedení zmizí darebáci už po jedné generaci, lépe řečeno, další generace nevznikne. Člověk se nerodí darebákem, jenže darebáci potomky vychovávají k obrazu svému, proto se přece říká, že jablko nepadá daleko od stromu.

Musím zavolat do Moskvy, ať dá prezident okamžitě rozkaz stáhnout ruské vojáky z míst, kde by jim hrozila při první přestřelce smrt. Sislyzja sice zabije útočníky dříve než vystřelí, jenže i napadení zemřou, když použijí zbraně. S válkami je zkrátka konec. Mrhyrané nás zaskočili, jenže jejich metoda vedla k nápravě světa Lýšuzde a na Zemi čekají stejný úspěch, jaký argument je proti tomu? Nebudu přece protestovat proti něčemu, s čím souhlasím. I když nám to zavedli, aniž by se zeptali.

Ostatně, ani teď není úspěch jistý. Děti nevychovávají jen rodiče, ale mohou se na tom podílet i darebáci v rolích učitelů a duchovních vůdců, kteří sami žádné děti nemají, ale zkazí co mohou! Podařilo se jim obrátit ke katolické víře i potomky českých husitů! A kolik učitelů vedlo děti k bolševické ideologii? Rodiče to někdy stačili zachránit, ale ne vždycky! Zejména když nastoupí mocenský aparát, který děti rodičům bezohledně odebírá, jako v současném Norsku a v Británii! Tam ještě budou problémy! I když ti vychovatelé sami zůstanou bezdětní, získávají děti ke své zrůdné výchově od nezkažených rodičů! Barnevernet je horší než nacistická výchova v Hitlerjugend! Němci tam své děti dávali sami, Barnevernet děti krade.

Nedalo mi to svěřil jsem se Narjare Baulodovi se svou obavou z těchto problémů.

„Pohybuji se v Evropě dost dlouho, už jsem i na tento problém narazil,“ ušklíbl se. „Násilný únos trestají sislyzja podobně, i když ne tak tvrdě. Ale kdo zkusí násilím unést dítě… no, stráví pár týdnů v nemocnici. Je to slabší zločin než vražda, i trest bude slabší.“

Ani jsem se neptal, co to s únosci udělá. Uvěřil bych, že to bude přiměřenější. Takže Barnevernet bude brzy věc minulosti, stejně jako Hitlerjugend. Tím lépe! Čechy byly poslední dobou proti tomu nelidskému systému chráněné, neboť emigrovala celá elita darebáků, podporujících norský systém, a ti, co zůstali, přišli o veškerý vliv. Jenže tím jsme darebáky jen vyvezli k sousedům a tam jich je tím víc. Metoda z Mrhyro je důslednější. Zamete s nimi po celém světě, i když možná způsobí vymření zemí, kde pokrytecká ideologie či náboženství zachvátilo většinu obyvatel.

Slovník

allohmota = (allomass) hmota s otočeným spinem elektronů do imaginární roviny, s běžnou hmotou prostupná

ancub = nanobotický oděv Brochikeanů

bofchyňgo = dravý masožravý strom na Brochikei

bohájo = Boha jeho! (zaklení)

Brochikea = svět za první hvězdnou branou

Brusel = sídlo Evropské unie (Brusel - podle vzoru prdel)

collateral damage = vedlejší škody na civilistech, obvykle vícenásobně převyšující vojenské škody - běžné jednání armády USA

dukingel = indikátor psychického stavu

falénte = živočich z Brochikeje s osmi nohami (obratlovec, podobný housence)

fizer = spojovací prostředek z Brochikeje

givlygeb = centrální mozek planety

lubay = jméno z Brochikeje

mea culpa = moje vina (lat.)

menymata = mimozemský ovocný nápoj

Mrhyro = svět spřátelený s Brochikeou

nyčigó = viz „tušivo"

pefridu = nehmotný dopravní prostředek na Brochikei, sestávající jen ze silového pole

Šangéd = strážce bran

sislyzja = velice sofistikovaná nanotechnologie, která podle indikace psychického stavu zabraňuje kontrolované osobě škodit jiným

telekineze = přemisťování předmětů na dálku vůlí

telepatie = přenos myšlenek na dálku

tušivo = varovné paranormální vnímání chystaného útoku

Verlid = vědecké městečko na Brochikei

vljokra = hmotové zrcadlo, otáčející spiny částic a měnící tak hmotu v allohmotu a zpět

vrdafycho = médium přenosů, výhodnější než radiové vlny

vtórigó = instalace, převedení dukingelu

zlipchas = tropické ovoce na Brochikei

Skupina

Světy

01) Kniha

02) Rusalky

03) Skřítci

04) Jukagyri

05) Orizemě

06) Zuznelai

07) Poustevník

08) Veverky

09) Brochikea

10) Beridaz

Titul: Brochikea

Autor: Václav Semerád

Skupina: Světy za závěsem 9

Veškeré připomínky jsou vítané

vsemerad@volny.cz

Nakladatel: Autobus

Žánr: Science fiction

Téma: Brochikea

Errata:

Anketa:

Anotace

Podivuhodná dobrodružství knihy Brochikea začínají trochu netradičně - archeologickým výzkumem Egypta... Hrdina, vystudovaný egyptolog, se však v Egyptě dlouho nezdrží. Kolegové ho totiž pošlou vyjednávat s podivnými bytostmi, které jim tam pomáhají. Už první setkání s nimi je záhadou - ty bytosti totiž procházejí hmotou... ale co víc, mohou zajistit, aby hmotou procházeli i lidé! Objevy pak jen prší, když si je mohou archeologové nejprve pod zemí - a třeba i pod pyramidami - prohlédnout...

Jenže tyto nehmotné bytosti nepocházejí ze Země a poměry na Zemi se jim nelíbí. Co udělat, aby s lidmi vycházely v dobrém?

Připomínky

Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit.

ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 1479600028/3030 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.

Usmíří se Tomáš a Katka s rodiči? Zobrazit/skrýt další část?

004=12.5%

Ne, nepochopí je

004=12.5%

Tomáš ano, Katka ne

001=3.1%

Katka ano, Tomáš ne

023=71.9%

Oba doma uspějí

Co myslíte? Budou oba dost výmluvní a přesvědčiví?

Koukám, že zdejší čtenáři mají raději smíření - aspoň mezi příbuznými. Tak jo!

Celkem : 32, uzavřeno

Prohraje Česká republika arbitráž kvůli mobilům? Zobrazit/skrýt další část?

002=8.3%

Ne, pokrok se arbitrážemi zastavit nedá

005=20.8%

Ano, arbitráže přece rozhodují zahraniční rozhodci

017=70.8%

O arbitráže vůbec nepůjde

Vyhrají zahraniční investoři, kteří se cítí poškozeni? Jistěže bude záležet na rozhodcích - jenže ti jsou přece zahraniční a už Čechy vícekrát poškodili!

A je to opět jasné. A nemusíme se zdržovat dělením... ehm... nějakou arbitráží...

Celkem : 24, uzavřeno